KDE SE STALA CHYBA - PRACOVNÍ SMLOUVA NA DOBU URČITOU

     Pracovní smlouva je dvoustranným právním aktem spočívající v souhlasném projevu vůle občana a zaměstnavatele uzavřít pracovní poměr s cílem zapojit se do pracovní činnosti. Právní úprava pracovní smlouvy je zakotvena zejména v ustanovení § 34 zákoníku práce. Dnes se zaměříme na pracovní smlouvu, kterou se zakládá pracovní poměr na dobu určitou

PRACOVNÍ SMLOUVA

uzavřená níže uvedeného dne, měsíce a roku mezi

Zaměstnavatel:.................................... se sídlem ................................ IČ: .............................. zapsaná v obchodním rejstříku vedeném ................................ soudem v .............................., oddíl .............................. vložka ..............., jednající ...........................

a

Zaměstnanec:......................................... narozen ......................... bytem ...........................................................................................

I.

1. 1.1 Místo výkonu práce: .........................................................
2. 1.2 Den nástupu do práce: ...................................................

II.

1. 2.1 Pracovní poměr se sjednává: na dobu určitou od 1. 1. 2009 do 31. 12. 2012
2. 2.2 Zkušební doba se sjednává na dobu 4 měsíců po sobě jdoucích od nástupu do pracovního poměru.

III.

1. 3.1 Za vykonanou práci obdrží zaměstnanec mzdu, jejíž výše je stanovena v platovém výměru, který obdrží zaměstnanec současně s touto pracovní smlouvou.
2. 3.2 Mzda se vyplácí pozadu za měsíční období, a to nejpozději v následujícím kalendářním měsíci s tím, že účastníci této smlouvy se dohodli na tom, že plat a veškeré odměny za práci budou převáděny na účet zaměstnance u jím stanoveného peněžního ústavu, a to nejpozději do 18. dne následujícího kalendářního měsíce.
3. 3.3 Pracovní doba zaměstnance se sjednává v rozsahu 45 hodin týdně, rozdělených do pěti pracovních dnů.
4. 3.4 Zaměstnanec je povinen být na začátku směny na svém pracovním místě a být připraven na výkon své pracovní činnosti. Svoje pracovní místo zaměstnanec opouští až po skončení směny.
5. 3.5 Zaměstnanec má právo na dovolenou, jejíž výměra činí 4 týdny v kalendářním roce.
6. 3.6 Zaměstnanec se zavazuje, že na pokyn zaměstnavatele bude vykonávat pracovní cesty v souladu s podmínkami stanovenými v příslušných ustanoveních zákoníku práce.
7. 3.7 Skončení pracovního poměru se sjednává v souladu s příslušnými ustanoveními zákoníku práce.

IV.

1. 4.1 Zaměstnanec je povinen pracovat řádně podle svých sil, znalostí a schopností, plnit pokyny nadřízených vydané v souladu s právními předpisy a spolupracovat s ostatními zaměstnanci, využívat pracovní dobu a výrobní prostředky k vykonávání svěřených prací, plnit kvalitně a včas pracovní úkoly, dodržovat právní předpisy vztahující se k práci jím vykonávané; dodržovat ostatní předpisy vztahující se k práci jím vykonávané, pokud s nimi byl řádně seznámen, řádně hospodařit s prostředky svěřenými mu zaměstnavatelem a střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele předpoškozením, ztrátou, zničením a zneužitím a nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele.
2. 4.2 Zaměstnanec prohlašuje a potvrzuje, že před uzavřením této smlouvy byl řádně poučen o svých právech a povinnostech vyplývajících z této pracovní smlouvy, z příslušných ustanovení pracovněprávních předpisů, pracovního řádu zaměstnavatele a byl seznámen s pracovními a mzdovými podmínkami, a to v souladu s ustanovením § 37 zákoníku práce.
3. 4.3 Zaměstnavatel se zavazuje zaměstnávat zaměstnance podle této smlouvy, vytvářet příznivé a zdraví nenarušující pracovní podmínky, dodržovat ostatní pracovní podmínky stanovené právními předpisy a touto pracovní smlouvou, zejména podmínky bezpečnosti práce. Dále se zavazuje zaměstnanci platit za řádně vykonanou práci plat.

V.

1. 5.1 Práva a povinnosti, které vyplývají z této smlouvy pro obě strany a nejsou jí přímo řešeny, se řídí ustanoveními zákoníku práce a předpisy k jeho provedení vydanými, pracovním řádem zaměstnavatele, případně jinými vnitřními předpisy.
2. 5.2 Tato pracovní smlouva je sepsána ve dvou stejnopisech, z nichž zaměstnanec i zaměstnavatel obdrží po jednom vyhotovení. Doplňky a dodatky k této pracovní smlouvě a její změny mohou být provedeny jen písemně.
3. 5.3 Zaměstnanec prohlašuje, že předpodpisem si tuto pracovní smlouvu důkladně přečetl, jejímu obsahu zcela rozumí. Prohlašuje, že smlouva byla sepsána na základě jeho svobodné a pravé vůle, nikoli v tísni a za nápadně jednostranně nevýhodných podmínek, a na důkaz souhlasu s jejím obsahem ji podepisuje.

V ................................................... dne ....................................................

....................................................
podpis zaměstnance

........................................................
za zaměstnavatele

     V další části textu se společně podíváme na nedostatky výše uvedeného vzoru č. 1.

1. Zákoník práce ve svém ustanovení § 34 odst. 1 uvádí podstatné náležitosti pracovní smlouvy, kterými jsou druh práce, místo výkonu o den nástupu do práce. Jak je tedy vidět v námi uvedeném vzoru č. 1, jedna z podstatných náležitostí pracovní smlouvy chybí, a to konkrétně druh práce, který má zaměstnanec pro zaměstnavatele vykonávat. Tento nedostatek pracovní smlouvy je závažným proviněním zaměstnavatele, který má za následek neplatnost pracovní smlouvy, a tedy nemožnost vzniku pracovního poměru (zaměstnanec by nevěděl, jakou práci by měl vykonávat). Naproti tomu srovnej například následek porušení povinnosti uzavřít pracovní smlouvu písemně ¹⁾ . Povinnost zaměstnavatele uzavřít pracovní smlouvu písemně není postižena sankcí neplatnosti. Zavedení sankce neplatnosti pracovní smlouvy v případě nedodržení písemné formy by vedlo k výraznému zhoršení postavení zaměstnance jakožto ekonomicky slabšího subjektu. Za porušení povinnosti zaměstnavatele týkající se formy pracovní smlouvy však může být inspektorátem práce uložena pokuta (srov. § 12 a § 25 zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce).

2. Současná právní úprava ponechává v podstatě na účastnících pracovněprávních vztahů, resp. spíše na zaměstnavateli, zda se rozhodnou pro sjednání pracovního poměru na dobu časově omezenou (pracovní poměr na dobu určitou), nebo neomezenou (pracovní poměr na dobu neurčitou). Sjednání pracovního poměru na dobu určitou musí být vždy konkrétní, aby nebyly pochybnosti o tom, na jakou dobu se daný pracovní vztah uzavírá. Tato doba může být stanovena jako v našem vzoru č. 1 uvedením určitého dne (tj. konkrétního data), kterým se pracovní poměr končí ²⁾ . V tomto směru lze tedy konstatovat, že daná část ustanovení pracovní smlouvy je v pořádku.

   Chyba, kterou jistě každý v ustanovení 2.1 pracovní smlouvy vzoru č. 1 našel, se však týká délky sjednání pracovního poměru na dobu určitou. Pracovní poměr na dobu určitou mezi týmiž účastníky může být sjednán nebo dohodou prodlužován nejvýše na dobu dvou let ode dne vzniku daného pracovního poměru. Toto pravidlo platí i pro každý další pracovní poměr na dobu určitou sjednaný v uvedené době mezi týmiž účastníky. Jestliže od skončení předchozího pracovního poměru na dobu určitou uplynula doba alespoň 6 měsíců, k předchozímu pracovnímu poměru na dobu určitou mezi týmiž účastníky se nepřihlíží, a tedy lze nově sjednat pracovní poměr opět na dobu určitou, maximálně však 2 let.

   Z obecného pravidla omezení sjednávání pracovního poměru na dobu určitou (které se nevztahuje na pracovní poměry zaměstnanců agentur práce) jsou stanoveny zákonem určité výjimky (§ 39 odst. 3 a 4 zákoníku práce) a to konkrétně:

   1. pro případ, kdy to stanoví zvláštní právní předpis (např. zákon o vysokých školách) nebo kdy zvláštní právní předpis stanoví pracovní poměr na dobu určitou jako podmínku pro vznik dalších práv (např. zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů u pracujících důchodců),

   2. z důvodu náhrady dočasně nepřítomného zaměstnance na dobu překážek v práci na straně zaměstnance (např. v případě dlouhodobé nemoci zaměstnance, při mateřské a rodičovské dovolené) - k tomuto srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1990/2000, kdy Nejvyšší soud ČR judikoval, že jestliže pracovní poměr byl sjednán na dobu do návratu jiné zaměstnankyně z mateřské dovolené, nejdéle však na dobu do tří let věku jejího dítěte, jde o pracovní poměr uzavřený na dobu určitou.

   3. kvůli vážným provozním důvodům na straně zaměstnavatele, popřípadě důvodům spočívajícím ve zvláštní povaze práce, kterou má zaměstnanec vykonávat. S ohledem na skutečnost, že „vážné provozní důvody“ a „zvláštní povahu práce“ nelze s ohledem na rozmanitost a různorodost pracovních činností v zákoně blíže specifikovat, musí být tyto důvody konkrétně vymezeny v písemné dohodě uzavřené mezi zaměstnavatelem a odborovou organizací. Pokud u zaměstnavatele odborová organizace nepůsobí, vymezí písemně tyto důvody zaměstnavatel sám, a to ve vnitřním předpise.

   V případě, že zaměstnavatel sjedná se zaměstnancem trvání pracovního poměru v rozsahu delším, než umožňuje zákoník práce, vystavuje se nebezpečí, že pracovní poměr se změní na dobu neurčitou, a tedy zaměstnavatel pozbude možnosti relativně snadno se zaměstnancem ukončit pracovní poměr (srov. § 65 zákoníku práce). To znamená, že sjedná-li zaměstnavatel se zaměstnancem trvání pracovního poměru na dobu určitou, ačkoliv nebyly splněny stanovené podmínky a oznámí-li zaměstnanec před uplynutím sjednané doby písemně…