§ 39 Invalidita

2.1.4.39

§ 39 Invalidita

JUDr. Jan Přib

§ 39

1. (1) Pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %.
2. (2) Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla

   1. nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně,

   2. nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně,

   3. nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.

3. (3) Pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.
4. (4) Při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu,

   1. zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost,

   2. zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav,

   3. zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován,

   4. schopnost rekvalifikace ^34b) pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával,

   5. schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 69 %,

   6. v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek.

5. (5) Za zdravotní postižení se pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí.
6. (6) Za stabilizovaný zdravotní stav [odstavec 4 písm. b)] se považuje takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení.
7. (7) Pojištěnec je adaptován na své zdravotní postižení [odstavec 4 písm. c)], jestliže nabyl, popřípadě znovu nabyl schopností a dovedností, které mu spolu se zachovanými tělesnými, smyslovými a duševními schopnostmi umožňují vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti.
8. (8) Procentní míra poklesu pracovní schopnosti se určuje v celých číslech.

Komentář

• Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění

  • § 26 – dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav

  • § 38 – podmínky nároku na invalidní důchod

  • § 40 – potřebná doba pojištění

  • § 41 – výše invalidního důchodu

• Zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení

  • § 8 – posuzování invalidity okresními správami sociálního zabezpečení

• Zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění

  • § 59 odst. 1 písm. k) – ukončování dočasné pracovní neschopnosti při uznání plné invalidity

• Vyhláška č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity)

Komentář

Invalidita je vymezena prostřednictvím poklesu pracovní schopnosti, který musí činit nejméně 35 %. V závislosti na míře tohoto poklesu se rozlišují 3 stupně invalidity.

Vždy se musí dále jednat o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, tj. takový nepříznivý zdravotní stav, který podle poznatků lékařské vědy má trvat déle než jeden rok; není přitom podmínkou, aby tento zdravotní stav skutečně trval aspoň jeden rok – postačuje, aby zde byl tento předpoklad do budoucna.

Uznání invalidity (nikoliv až přiznání invalidního důchodu) je též důvodem pro ukončení dočasné pracovní neschopnosti.

Invalidita se uznává jen v souvislosti s řízením o přiznání…