2.4.92
§ 92 ZP Nepřetržitý odpočinek v týdnu
JUDr. Věra Bognárová
Úplné znění
Ustanovení související
NahoruNepřetržitý odpočinek v týdnu
Zaměstnavatel musí pracovní dobu rozvrhovat tak, aby zaměstnancům poskytoval nejen nepřetržitý denní odpočinek podle § 90 ZP, ale také nepřetržitý odpočinek v týdnu. Poskytování těchto odpočinků je od 1. 10. 2023 pro denní odpočinek a od 1. 1. 2024 pro nepřetržitý odpočinek v týdnu upraveno jako povinnost zaměstnavatele. Formulace textu v § 92 odst. 1 byla zpřesněna tak, aby zaměstnavatel měl povinnost tento nepřetržitý odpočinek v týdnu skutečně poskytnout, a nikoliv jen naplánovat (rozvrhnout). Formulačně upravená povinnost nepřetržitý odpočinek pouze rozvrhnout, jak to obsahoval text § 92 do novely provedené zákonem č. 281/2023 Sb., umožnila totiž i takové výklady, že zaměstnavatel je na základě zákoníku práce povinen pouze rozvrhnout pracovní dobu, aby v rozvrhu byl obsažen minimálně 35hodinový odpočinek v týdnu, avšak žádné ustanovení zákoníku práce nenutilo zaměstnavatele tento odpočinek zaměstnanci skutečně poskytnout. Jednalo se o nesprávný, zcela účelový výklad, kterému výslovné uložení povinností nepřetržitý odpočinek poskytovat zamezí.
Zaměstnavatel je povinen v rámci týdne zaměstnanci staršímu 18 let poskytnout nepřetržitý odpočinek v trvání alespoň 24 hodin spolu s nepřetržitým denním odpočinkem podle § 90 odst. 1 ZP, na který musí bezprostředně navazovat; celková doba trvání těchto odpočinků je nepřetržitým odpočinkem v týdnu. Zaměstnavatel je povinen v rámci týdne mladistvému zaměstnanci poskytnout nepřetržitý odpočinek v týdnu v trvání alespoň 48 hodin. Délka minimálního nepřetržitého odpočinku i po 1. 1. 2024 v týdnu zůstává stejná, činí minimálně 35 hodin, protože je to součet 24 hodin nepřetržitého odpočinku v týdnu a denního odpočinku v minimální délce 11 hodin podle § 90 odst. 1 ZP. Od 1. 1. 2024 musí totiž nepřetržitý odpočinek v týdnu v minimálním rozsahu 24 hodin navazovat na denní odpočinek v minimálním rozsahu 11 hodin. Tyto 2 odpočinky musí být poskytovány jako jeden celek. Jedná se o zákonné minimum.
Pracují-li na pracovištích u zaměstnavatele mladiství zaměstnanci do 18 let, musí nepřetržitý odpočinek v týdnu u těchto zaměstnanců činit minimálně 48 hodin. Jestliže to umožňuje provoz zaměstnavatele, stanoví se nepřetržitý odpočinek v týdnu všem zaměstnancům na stejný den a tak, aby do něho spadala neděle. V některých případech může za dodržení podmínek stanovených zákoníkem práce v § 92 odst. 4 zaměstnavatel týdenní odpočinek zkrátit až na 24 hodin. Podmínkou zkrácení odpočinku je však vyrovnání zkráceného týdenního odpočinku hned v následujícím období tak, aby doba nepřetržitého odpočinku v týdnu za období dvou týdnů činila celkem alespoň 70 hodin. Nově také od 1. 1. 2024 platí, že doba, o kterou se nepřetržitý odpočinek zkrátil, nesmí být poskytnuta samostatně, ale jen s následujícím nepřetržitým odpočinkem v týdnu tak, aby zaměstnanci byl poskytnut za období 2 týdnů nepřetržitý odpočinek v týdnu v délce alespoň 70 hodin.
Je nutné si dát ale pozor na odchylku u zaměstnanců ve zdravotnictví, u kterých se může využít delší pracovní doba podle § 83a ZP a v návaznosti na to se jinak postupuje i při stanovení nepřetržitého denního odpočinku podle § 90b ZP. Pro poskytování nepřetržitého odpočinku v týdnu novela zákoníku práce provedená zákonem č. 413/2023 Sb. výslovně upravila, že § 90b ZP u zdravotnických zaměstnanců není při poskytování nepřetržitého odpočinku v týdnu dotčeno; dobu neposkytnutého nepřetržitého denního odpočinku vymezenou v § 90b ZP nelze u nich považovat za dobu nepřetržitého odpočinku v týdnu. Toto pravidlo navazuje na od 28. 12. 2023 upravenou možnost konat práci pro některé zaměstnance ve zdravotnictví v rozsahu až 24 hodin. Jestliže zaměstnanec práci koná v rozsahu až 24 hodin, jak to za splnění podmínek umožňuje § 83a ZP, a zaměstnanci je poté povinně poskytován nepřetržitý denní odpočinek podle § 90b ZP, je stanoveno pro poskytování nepřetržitého odpočinku v týdnu zvláštní pravidlo. Jestliže na náhradní dobu denního odpočinku (11 – "X" hodin skutečně poskytnutého denního odpočinku) navazuje nepřetržitý odpočinek v týdnu podle § 92 odst. 1 ZP, který je tvořen denním odpočinkem (11 hodin) a nepřetržitým odpočinkem v délce 24 hodin, nesmí být zkrácen. Při zkrácení nepřetržitého odpočinku v týdnu podle § 92 odst. 4 ZP není doba náhradního denního odpočinku poskytovaná podle § 90b ZP (11 – "X" hodin) považována za dobu nepřetržitého odpočinku v týdnu.
Obdobně jako u nepřetržitého denního odpočinku se připouští i u nepřetržitého odpočinku v týdnu delší časové období pro kompenzaci zkráceného odpočinku u zaměstnanců v zemědělství. Nepřetržitý odpočinek musí být i při využití této výhody poskytnut tak, že bude činit za období 3 týdnů celkem alespoň 105 hodin a při sezónních pracích za období 6 týdnů alespoň 210 hodin za podmínky, že doba, o kterou se nepřetržitý odpočinek zkrátil, nesmí být poskytnuta samostatně, ale jen s jiným nepřetržitým odpočinkem v týdnu.
NahoruPracovní dny
Především při nerovnoměrném rozvržení pracovní doby dochází často k tomu, že zaměstnavatel pracovní dobu rozvrhuje i na sobotu a neděli. K tomu je nutné uvést, že zákoník práce ani jiný právní předpis nestanoví, že pracovními dny jsou pondělí až pátek a naopak, že dny pracovního klidu jsou soboty a neděle. Tato zásada však nepřímo vyplývá z § 92 odst. 3 ZP, který stanoví, že umožní-li to provoz zaměstnavatele, nepřetržitý odpočinek v týdnu se všem zaměstnancům stanoví tak, aby do něho spadala neděle. Dalším nepřímým nástrojem nutícím zaměstnavatele rozvrhovat pracovní dobu od pondělí až pátku je zdražení práce v sobotu a neděli tím, že zákoník práce při poskytování jak platu, tak mzdy nebo odměny za práci konanou na základě některé z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr stanoví jako povinně poskytovaný příplatek za výkon práce v sobotu a neděli. Povinně poskytovaným příplatkem za výkon práce o sobotách a nedělích se práce konaná zaměstnancem v těchto dnech bez ohledu na to, zda jde o práci konanou v rámci "normálního" rozvržení pracovní doby nebo o práci přesčas, stává dražší, protože zaměstnavatel musí zaměstnanci navíc poskytovat tento příplatek. Nepřímo je tak vyjádřena zásada, že za pracovní dny jsou považovány pondělí až pátek. Neděle je považována za volný den v rámci křesťanské tradice, která na našem území vznikla, a soboty jsou považovány za volné dny od roku 1968, kdy došlo k postupnému zkracování pracovní doby o sobotách.
NahoruMožnost zaměstnancům ve zdravotnictví v období od 1. 1. do 30. 6. 2024 zprůměrovat poskytování nepřetržitého odpočinku v týdnu
Jedním ze zdravotníky dohodnutých opatření v návaznosti na jednání mezi nimi a státními orgány v závěru roku 2023 ohledně vhodných úprav pracovní doby byla i dohoda o odložení poskytnutí nepřetržitého odpočinku v týdnu zaměstnancům ve zdravotnictví až o 3 týdny, kdy jim nemusí být poskytován ani minimální nepřetržitý odpočinek v týdnu podle § 92 odst. 4 ZP v minimálním rozsahu 24 hodin po sobě jdoucích. Jedná se o obdobu poskytování nepřetržitého odpočinku zaměstnancům v zemědělství podle § 92 odst. 5 ZP. Vzhledem k tomu, že toto opatření představuje významné omezení práva zaměstnanců ve zdravotnictví na nepřetržitý odpočinek v týdnu, byla stanovena jeho dočasná účinnost na dobu 6 měsíců od 1. 1. 2024 do 30. 6. 2024. Ustanovení § 92 odst. 6 ZP bylo novelou zákoníku práce č. 413/2023 Sb. ke dni 1. 1. 2024 vloženo, ale současně od 1. 7. 2024 zrušeno.
Shora uvedená úprava byla původně zamýšlena pouze jako provizorní. Jak vyplývalo z důvodové zprávy k zákonu č. 413/2023 Sb., mělo se jednat o přechodné opatření do doby, než se zdravotnická zařízení přizpůsobí nové právní úpravě zákoníku práce. Tato časově omezená úprava měla dát určitý časový prostor pro přípravu, přijetí a implementaci systémových změn v organizaci práce ve zdravotnictví. Přestože se jedná o dost významné omezení práva zaměstnanců na pravidelný a dostatečný odpočinek, byla pozměňovacím návrhem k novele zákoníku práce přijaté zákonem č. 230/2024 Sb. tato výjimka z obecného pravidla opětovně ve zcela shodném znění do…
