BENEFITY OD A DO Z - Stravování zaměstnanců

     Základní povinností zaměstnavatele vůči zaměstnancům plynoucí ze zákoníku práce je poskytnutí přestávky v práci pro jídlo a oddech. Podle § 88 zákoníku práce musí být přestávka poskytnuta nejdéle po 6 hodinách nepřetržité práce (u mladistvích po 4,5 hodinách) a musí trvat nejméně 30 minut.

     Dále zákona č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, nařizuje v § 2 zaměstnavatelům zajistit vhodné prostory pro odpočinek a stravování zaměstnanců z hlediska bezpečnosti a hygienických požadavků, zejména s ohledem na vhodné stanovení rozměrů, provedení a vybavení.

     To je však z hlediska pracovněprávní úpravy vše. Zákony nenařizují žádný povinný příspěvek zaměstnavatele na stravování svých zaměstnanců, ani přesně neuvádějí, jak stravování organizovat. Zaměstnavatel má v tomto směru poměrně dostatek volnosti. Nutno však zdůraznit, že vhodně zvolené formy závodního stravování mohou vést k lepší organizaci práce a jsou daňově zajímavé jak pro zaměstnavatele, tak pro zaměstnance.

     Z pohledu zaměstnance je zásadní ustanovení § 6 odst. 9 písm. b) zákona o daních z příjmů (dále jen „ZDP“), podle něhož je příjmem, který je osvobozen od daně z příjmů ze závislé činnosti, hodnota stravování poskytovaného jako nepeněžní plnění zaměstnavatelem zaměstnancům ke spotřebě na pracovišti nebo v rámci závodního stravování zajišťovaného prostřednictvím jiných subjektů.

     Výše osvobození tedy není shora nijak limitována, předpokladem je pouze její poskytnutí formou nepeněžního plnění.

     Jelikož je příjem zaměstnance plynoucí mu ve formě závodního stravování osvobozeným příjmem od daně z příjmů ze závislé činnosti, nevstupuje ani do vyměřovacího základu pro pojistné na zdravotní a sociální pojištění. Uvedené plyne z ustanovení § 5 odst. 1 zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení, a z § 3 odst. 1 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění. Jen na okraj doplňme, že toto by neplatilo pro pracovníka v pracovním vztahu uzavřeném podle cizích právních předpisů, protože ten má stanoven vyměřovací základ pro sociální a zdravotní pojištění jinak.

     O co jednodušší byl pohled zaměstnance, o to složitější je pohled zaměstnavatele. Aby mohly být náklady zaměstnavatele spojené se stravováním zaměstnanců daňově účinné, je třeba splnit podmínky zakotvené v § 24 odst. 2 písm. j) bod 4 ZDP.

     Podle tohoto ustanovení má zaměstnavatel dvě možnosti, jak získat při poskytování stravování zaměstnancům daňový náklad:

1. poskytuje-li stravování ve vlastním stravovacím zařízení, jsou u něho daňově účinnými všechny související náklady kromě hodnoty potravin;

2. poskytuje-li příspěvky na stravování zajišťované prostřednictvím jiných subjektů, pak je u zaměstnavatele daňovým nákladem příspěvek při současném naplnění následujících podmínek:

   • příspěvek je do výše 55 % ceny jednoho jídla za jednu směnu,

   • příspěvek činí maximálně 70 % stravného vymezeného pro zaměstnance státních organizací při trvání pracovní cesty 5 až 12 hodin (v roce 2011 je tento maximální limit stravného 74 Kč, z čehož odvodíme 70% limit příspěvku 51,80 Kč).

     Doplňujícími podmínkami v této variantě jsou následující pravidla:

• příspěvek lze uplatnit jako daňový náklad, pokud trvá přítomnost zaměstnance v práci během směny aspoň 3 hodiny,

• pokud by byla délka směny zaměstnance v úhrnu s povinnou přestávkou v práci (viz předchozí) delší než 11 hodin, lze poskytnout další příspěvek,

• příspěvek na stravování nelze jako daňový náklad zaměstnavatele uplatnit v případě zaměstnance, kterému v průběhu směny vznikl nárok na stravné podle zákoníku práce.

     Z uvedeného vyplývají následující možnosti zaměstnavatele:

1. Zaměstnavatel poskytuje stravování zaměstnancům ve vlastním stravovacím zařízení (této variantě vyhoví i případ, kdy přípravu a výdej jídel zajistí pro zaměstnavatele na základě např. mandátní smlouvy jiný subjekt].

2. Zaměstnavatel zabezpečí stravování zaměstnanců prostřednictvím cizích subjektů např. v restauračním zařízení, v závodní jídelně jiného zaměstnavatele (do této kategorie patří i případ, kdy zaměstnavatel sice má…