K pracovní cestě patří nejen odvedený pracovní výkon, ale také stravné, na které má zaměstnanec nárok. Jak je to ale v případě, pokud se mu dostane „něčeho na zub“ bezplatně?
Podle § 163 zákoníku práce, resp. ve státní a příspěvkové sféře podle § 176 zákoníku práce, přísluší zaměstnanci při tuzemské pracovní cestě trvající přesně pět hodin a déle náhrada zvýšených stravovacích výdajů, tj. stravné. Na stravné má tedy zaměstnanec právo v případě, že pracovní cesta trvá alespoň 5 hodin. Výši stravného neprokazuje zaměstnanec žádným dokladem o zakoupení jídla. Na stravné nemá vůbec žádný vliv, že zaměstnanci byla případně poskytnuta strava v závodní jídelně nebo jiný příspěvek na závodní…