č. 42/2003 Sb. NSS, Azyl: povinnost tvrzení v řízení o azylu
č. 42/2003 Sb. NSS
Azyl: povinnost tvrzení v řízení o azylu
k § 12 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991, o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu), ve znění zákona č. 2/2002 Sb.
Jestliže cizinec v řízení o udělení azylu vůbec netvrdil, že je pronásledován či diskriminován ve smyslu ustanovení § 12 zákona o azylu, není posouzení politické situace a stavu dodržování lidských práv ve státě, jehož občanství cizinec má, nezbytné.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21.8.2003, čj. 2 Azs 6/2003-38)
Věc: Danyl D. (Ukrajina) proti Ministerstvu vnitra o udělení azylu, o kasační stížnosti žalobce.
Žalovaný svým rozhodnutím ze dne 6. 11. 2002 neudělil žalobci azyl. O žalobě brojící proti tomuto rozhodnutí žalovaného rozhodl Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 28.5. 2003 tak, že žalobu zamítl.
Žalobce následně ve své kasační stížnosti tvrdil, že Krajský soud v Plzni se zabýval toliko částí jeho výpovědi a nezhodnotil celkovou politickou situaci na Ukrajině a porušování politických práv v této zemi. Žalobce při pohovoru
ze strachu neuvedl, že se bojí pronásledování i ze strany státu. Krajský soud v Plzni se navíc nevypořádal ani s otázkou možného udělení humanitárního azylu. Žalobce proto považoval napadený rozsudek za nepřezkoumatelný, nesprávný a vycházející z nedostatečně zjištěného skutkového stavu a navrhl jeho zrušení.
Ze správního spisu vyplynulo, že řízení o udělení azylu bylo zahájeno dne 30. 12. 2001. Jak z návrhu na zahájení řízení, tak z protokolu o pohovoru k důvodům návrhu na zahájení řízení o udělení azylu ze dne 25. 9. 2002 bylo zřejmé, že žalobce Ukrajinu opustil v květnu roku 1999 a od té doby bydlel v České republice u své tety. Důvodem odchodu z Ukrajiny byla skutečnost, že žalobce v rámci vojenské základní služby zastřelil při ostraze skladu občana tatarské národnosti a rodiče usmrceného mu vyhrožovali zabitím, což se žalobce dozvěděl zprostředkovaně od svých rodičů. Žalobce dále výslovně prohlásil, že na Ukrajině nebyl jakkoliv politicky činný se státními orgány neměl nikdy žádné problémy a s žádostí o pomoc ve své věci se na žádné státní orgány neobrátil. Žalobce konečně uvedl, že požádal o azyl proto, aby mohl v České republice legálně žít a aby předešel problémům s Policií ČR, neboť povolení k pobytu mu skončilo již v srpnu 2001. V dubnu téhož roku byl zatčen a následně pravomocně odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců za krádež.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek Krajského soudu v Plzni v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Z odůvodnění:
Žalovaný a následně i Krajský soud v Plzni ve svých rozhodnutích dospěli k závěru, že žalobce neuvedl žádnou konkrétní skutečnost, z které by bylo možno usuzovat na existenci některého z důvodů pro udělení azylu, a že ve skutečnosti Ukrajinu opustil z ekonomických motivů. Žalobce nevyužil možnosti k ochraně svých práv u kompetentních státních orgánů a hrozba, které byl údajně vystaven ze strany příbuzných zastřeleného muže, nespadá pod právo na azyl, neboť v ní nelze spatřovat jakoukoliv diskriminaci…