Zaměstnavatel se zaměstnancem se mohou dohodnout, že se na zaměstnance bude vztahovat dohodnuté rozvržení pracovní doby, které bude odlišné od rozvržení pracovní doby stanovené ve firmě obecně.
Zákoník práce výslovně tuto možnost neuvádí, možnost odchylné úpravy vyplývá z § 1 odst. 2 občanského zákoníku. Podle tohoto ustanovení platí, že nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona.
Dohoda o odchylné úpravě pracovní doby může být sjednána výhradně individuální dohodou mezi konkrétním zaměstnancem a zaměstnavatelem. Zákoník práce obsah této dohody výslovně omezuje jediným ustanovením, které je obsaženo v § 83. Délka pracovní směny i při jakékoliv individuální…