Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 12

Právo na soudní a jinou právní ochranu je garantováno článkem 36 Listiny základních práv a svobod. Základním orgánem veřejné moci, který má prioritně na starosti ochranu práv, je soud. Zákonem však může být k ochraně práv povolán i orgán jiný (například správní úřady). Soudem či jiným orgánem je ochrana poskytována jak v řízení nalézacím, tak i v řízení vykonávacím. Soud či jiný k tomu určený orgán veřejné moci nesmí odmítnout poskytnout právu ochranu, a to ani v případě, kdy určitá věc není upravena v NOZ nebo v jiném právním předpisu. Jednalo by se totiž o odmítnutí spravedlnosti, což není v demokratickém právním státě možné. Případ, kdy určitá věc není řešena právním předpisem, nazýváme jako "mezeru v právu“ a takový případ je třeba posoudit prioritně podle ustanovení, které se týká právního případu co do obsahu a účelu posuzovanému právnímu případu nejbližšího (§ 10 odst. 1 NOZ). Není-li takové ustanovení, je třeba právní případ posoudit podle principů spravedlnosti a zásad, na nichž spočívá NOZ, tak, aby se dospělo se zřetelem k zvyklostem soukromého života a s přihlédnutím k stavu právní nauky i ustálené rozhodovací praxi k dobrému uspořádání práv a povinností (§ 10 odst. 2 NOZ).

Vázanost soudu právem

Soudy musejí v rámci výkonu své pravomoci postupovat nezávisle a nestranně. Soudy jsou vázány zákonem a mezinárodními smlouvami, které jsou součástí právního řádu.

 NahoruJudikát

Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 29 Cdo 300/2010, ze dne 29. 11. 2012

Vázanost soudu zákonem neznamená bezpodmínečně nutnost doslovného výkladu aplikovaného ustanovení, nýbrž zároveň vázanost smyslem a účelem zákona. V případě konfliktu mezi doslovným zněním zákona a jeho smyslem a účelem je důležité stanovit podmínky priority výkladu e ratione legis před výkladem jazykovým, podmínky, jež by měly představovat bariéru možné libovůle při aplikaci práva. Smysl a účel zákona lze dovodit především z autentických dokumentů vypovídajících o vůli a záměrech zákonodárce, mezi něž patří důvodová zpráva k návrhu zákona (ačkoliv ze souhlasu zákonodárce s osnovou návrhu lze jeho souhlas s jejími důvody pouze presumovat) a dále z argumentace přednesené v rozpravě při přijímání návrhu zákona. Smysl a účel zákona lze dále dovodit z pramenů práva. Při aplikaci právního ustanovení je nutno prvotně vycházet z jeho doslovného znění. Pouze za podmínky jeho nejasnosti a nesrozumitelnosti (umožňující např. více interpretací), jakož i rozporu doslovného znění daného ustanovení s jeho smyslem a účelem, o jejichž jednoznačnosti a výlučnosti není jakákoliv pochybnost, lze upřednostnit výklad e ratione legis před výkladem jazykovým.
Ochrana práv před soudem je poskytována především v rámci občanského soudního řízení vedeného podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. Dalším předpisem, podle kterého je možno se domáhat ochrany občanskoprávních vztahů, je zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, a to ve věcech výkonu správního soudnictví. Ochrana občanskoprávním vztahům může být poskytována též trestními soudy, a to v tzv. adhezních řízeních podle zákona č. 141/1961 Sb. trestní řád, ve znění pozdějších předpisů.

Přiměřenost délky řízení

Ochrana práv musí být účastníkům poskytnuta v přiměřené době.

 NahoruJudikát

Nález Ústavního soudu (IV. senátu)…