dnes je 21.11.2024

Input:

Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 5

1.12.2018, , Zdroj: Verlag DashöferDoba čtení: 8 minut

1.1.1.5
Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 5

JUDr. Monika Schön, Ph.D.

[Profesionalita a následky nedostatky veřejnoprávního oprávnění]

Komentované ustanovení navazuje na předchozí (ustanovení § 4), podle něhož zákon vychází z hlediska "běžného" člověka. Ustanovení § 5 odst. 1 je svým charakterem speciální úpravou ve vztahu k ustanovení § 4 odst. 1, což odpovídá jeho systematickému zařazení (pomineme-li druhý odstavec ustanovení § 4). Je však speciální úpravou též ve vztahu k ustanovením § 6 - § 8.

Ustanovení § 5 opět zjevně čerpá z historické úpravy, a to ustanovení § 1299 OZO.

Přihlášení se k odbornému výkonu

Přihlášení se k odbornému výkonu jako příslušník určitého povolání nebo stavu je z hlediska práva relevantní tehdy, pokud je osoba učiní veřejně (tj. vůči více osobám, zpravidla nikoli předem konkrétně určeným; typicky popiskem u jména a příjmení, reklamou apod.), či ve styku s jinou osobou (takže je to známo této jiné, konkrétní osobě).

Významné je samo o sobě toto "přihlášení se" (tj. skutečnost, jak se osoba jeví navenek vůči ostatním, což je nutno poměřovat hlediskem "běžné" osoby ve smyslu ustanovení § 4 odst. 1), nikoli to, zda osoba příslušníkem určitého povolání či stavu (profesionálem) skutečně je.

Stavem je přitom podle Důvodové zprávy1 třeba rozumět širší skupinu osob, u nichž lze předpokládat (opět patrně posuzováno z hlediska běžného člověka, srov. ustanovení § 4 odst. 1) určité zvláštní znalosti, vlastnosti či schopnosti. Jako příklady Důvodová zpráva uvádí vojáky v záloze, studenty lékařské fakulty, amatérské sportovce apod., z čehož je podle našeho názoru zřejmé, koho tím zákonodárce měl na mysli (srov. výkladová pravidla uvedená v ustanovení § 2 odst. 2), totiž odborníka jako osobu odlišující se v dané oblasti svými znalostmi, dovednostmi, schopnostmi, zkušenostmi apod., které jsou charakteristické pro určité povolání či stav v širším smyslu, od běžného člověka. Jako oblíbený příklad bývá dále uváděn student práv prezentující se jako "právník" a poskytující "právní rady" okolí.

Příslušnost k určitému povolání či stavu je spojena s vyššími nároky na úroveň jednání, poskytování služeb, pomoci apod. v porovnání s hlediskem běžného člověka (ustanovení § 4 odst. 1), neboť lze legitimně očekávat, že osoba, která je profesionálem (příslušníkem určitého povolání či stavu), má v tomto směru lepší znalosti, charakteristické vlastnosti, či schopnosti, jež je schopná použít, a ostatní osoby to od ní mohou důvodně očekávat, mohou jí v tomto směru důvěřovat (ochrana dobré víry ostatních osob). To na příslušníka určitého povolání či stavu klade vyšší nároky v porovnání s jinou ("běžnou") osobou, která není profesionálem.

Úroveň odbornosti jednající osoby

Úroveň služeb osoby hlásící se k určitému povolání či stavu má odpovídat standardu v rámci povolání či stavu, k němuž se osoba hlásí (srov. dikci "...která je s jeho povoláním či stavem spojena" v ustanovení § 5 odst. 1 závěr věty první).

Vyšší nároky by bylo lze klást teprve v případě, že by se osoba prezentovala jako specialista apod. v rámci daného povolání či stavu. Při posuzování toho, zda se osoba v tomto směru prezentuje jako specialista, je opět nutno vycházet z toho, jak se osoba prezentuje navenek (veřejně nebo ve styku s jinou osobou). Tuto prezentaci pak nutno posuzovat z hlediska běžného člověka (ustanovení § 4 odst. 1) s přihlédnutím k obvyklému reklamnímu přehánění, které není způsobilé klamat adresáta, apod.

Z obecně stanovené povinnosti jednat v právním styku poctivě (srov. ustanovení § 6 odst. 1) pak plyne konkrétní povinnost osoby jednat čestně, poctivě též ve vztahu k samotnému "přihlášení se" (dání najevo) příslušnosti k určitému povolání či stavu, tedy neklamat či nevyvolávat klamnou představu o vlastní profesionalitě. Jinými slovy, zákon zde vyžaduje korektnost osoby ve vztahu k její sebeprezentaci.

Pro případ porušení této povinnosti na ustanovení § 5 navazuje ustanovení § 2912 odst. 2, zakládající domněnku nedbalého jednání osoby škůdce, který dal najevo zvláštní znalost, dovednost nebo pečlivost, aniž uplatnil takové zvláštní vlastnosti, a ustanovení § 2950, upravující povinnost k náhradě škody způsobené "nesprávnou informací" či "škodlivou radou", přitom výši náhrady škody způsobené porušením odborné péče osobou hlásící se k určitému povolání či stavu nelze snížit (srov. ustanovení § 2953 odst. 2).

Následky právního jednání osoby jednající bez potřebného oprávnění

V ustanovení § 5 odst. 2 zákonodárce navazuje na úpravu dříve obsaženou v ustanovení § 3a odst. 1 ObchZ, ovšem modifikuje ji tak, že má širší aplikační dopad, neboť se uplatní nejenom ve vztahu k jednání bez podnikatelského oprávnění, ale ve vztahu k jednání jakékoli osoby bez potřebného oprávnění k činnosti, či osoby, jíž byla činnost zakázána.

Jedná-li osoba bez potřebného oprávnění, jedná v rozporu s právem a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu, nelze z něj těžit (zásada nemo turpitudinem suam allegare potest, vyjádřená též v ustanovení § 6 odst. 2). Proto následky takového jednání musí stíhat

Nahrávám...
Nahrávám...