NahoruKumulovaná pracovní pozice
Není to až tak obvyklé, ale stát se to může...
Zaměstnanec má druh práce sjednán tak, že jde o dvě kumulované pozice, z
nichž jedna je pozicí vedoucího zaměstnance, ze které může zaměstnavatel
zaměstnance odvolat, resp. zaměstnanec se může tohoto vedoucího pracovního
místa vzdát.
Když ta situace nadejde a zaměstnavatel skutečně
přistoupí k odvolání zaměstnance, co myslíte, že se pak děje? Je
zaměstnavatel povinen přidělovat zaměstnanci práci, která odpovídá zbylé části
sjednaného druhu práce, jen s tím rozdílem, že to bude na celý pracovní
úvazek (jako by žádné vedoucí pozice nebylo), nebo se bude postupovat podle
ustanovení
§ 73a odst. 2 zákoníku práce,
zaměstnavateli vznikne tedy vůči zaměstnanci nabídková povinnost za účelem jeho
dalšího pracovního zařazení na jinou práci u zaměstnavatele odpovídající jeho
zdravotnímu stavu a kvalifikaci, případně bude naplněn výpovědní důvod
spočívající ve fikci nadbytečnosti odvolaného zaměstnance?
Stejnou otázku si musely položit v jednom případě i
soudy včetně toho Nejvyššího. Ten se přiklonil k druhé z nabízených variant a v
odůvodnění svého rozhodnutí argumentoval, že obsahem předmětného pracovního
vztahu zaměstnance a zaměstnavatele sice byl dvojí druh práce, nicméně jednalo
se o jediný pracovní poměr. Odpadne-li pak v důsledku odvolání vedoucího
zaměstnance z pracovního místa pouze část pracovní náplně zaměstnance, který
takto přestal být ve svém pracovním úvazku plně vytížen, musí se dle názoru
dovolacího soudu zaměstnavatel zhostit nabídkové povinnosti dle ustanovení
§ 73a odst. 2 zákoníku práce a
navrhnout zaměstnanci změnu sjednaných pracovních podmínek. Jestliže k
takové změně nedojde (zaměstnanec nabídku odmítl, nebo zaměstnavatel pro něho
ani žádnou takovou neměl) a zaměstnavatel se nedohodne se zaměstnancem na
rozvázání pracovního poměru, může zaměstnavatel rozvázat tento pracovní
poměr výpovědí z důvodu fikce výpovědního důvodu podle ustanovení
§ 52 písm. c) zákoníku práce.
Zjednodušeně řečeno, pracovní poměr nelze štěpit v závislosti na tom, zda druh
práce dohodnutý v pracovní smlouvě představují dvě nebo více relativně
samostatných činností.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 9. 2013, sp. zn. 21 Cdo
2303/2012)
Hmotněprávní předpoklady pro uplatnění výpovědního důvodu dle
§ 52 písm. g) ZP
Někdy stačí malá nepozornost a vše je vlastně
ztraceno. Problém je v tom, že si zaměstnavatel mnohdy ani neuvědomí, že
dělá chybu, a přesvědčí ho o tom až žaloba zaměstnance, soudní řízení a
rozsudek znějící v jeho neprospěch...
Začátek byl standardní. Zaměstnanec podle názoru
zaměstnavatele porušoval opakovaně a méně závažným způsobem své povinnosti
vyplývající mu z pracovního poměru (pracovní kázeň) a svým jednáním naplnil
skutkovou podstatu výpovědního důvodu uvedeného v ustanovení
§ 52 písm. g) zákoníku práce.
Výpověď ze strany zaměstnavatele ostatně i přišla, stejně jako byla podána
zaměstnancem žaloba a vznikl soudní spor. Ten se ale netočil jen kolem toho,
zda došlo k porušení pracovní kázně zaměstnancem či nikoliv, ale též se
řešila otázka, zda zaměstnavatel splnil všechny hmotněprávní předpoklady pro
uplatnění takové výpovědi.
Jak jistě víte, jedním z nich je to, že v souvislosti s
porušením pracovní kázně…