Na konci roku byla zejména ve sdělovacích prostředcích
popisována problematika odvodu pojistného na sociální pojištění za první
pololetí 2007 a diskutována otázka případného vrácení části odvedeného
pojistného. K této kauze pro větší informovanost uvádíme následující
skutečnosti.
Od 1. ledna 2007 došlo v
§ 5 zákona
č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní
politiku zaměstnanosti, k novému vymezení vyměřovacího základu zaměstnance
(jednalo se o vazbu na základ daně z příjmů), a to na základě zákona č.
264/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákoníku
práce. Zákonem č. 189/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s
přijetím zákona o nemocenském pojištění, přitom došlo k přesunu vymezení
vyměřovacího základu zaměstnavatele z
§ 5 zákona č. 589/1992 Sb. do nového
§ 5a zákona č. 589/1992 Sb., a to rovněž s
účinností od 1. ledna 2007. Zákonem č. 585/2006 Sb. (který byl schvalován
koncem roku 2006) však došlo k posunu účinnosti nového zákona č. 187/2006 Sb.,
o nemocenském pojištění, i tzv. doprovodného zákona č. 189/2006 Sb. o jeden
rok, čímž došlo k tomu, že vyměřovací základ zaměstnance byl od 1. ledna 2007
upraven v
§ 5 zákona č. 589/1992 Sb. (ve znění
zákona č. 264/2006 Sb.) a vyměřovací základ zaměstnavatele byl upraven v
§ 5a zákona č. 589/1992 Sb. (ve znění
zákona č. 189/2006 Sb.). ustanovení
§ 5a zákona č. 589/1992 Sb. bylo sice
od 1. ledna 2007 platné, avšak účinnosti nabývalo až o rok později.
Vyměřovací základ zaměstnavatele byl pak následně
upraven nařízením vlády č. 39/2007 Sb., o způsobu určení vyměřovacího základu
zaměstnavatele pro odvod pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na
státní politiku zaměstnanosti, a od 1. července 2007 zákonem č. 153/2007 Sb.,
který do
§ 5 zákona č. 589/1992 Sb. vložil nový
odstavec s vymezením vyměřovacího základu zaměstnavatele (s tím, že se tento
odstavec zrušuje dnem, kterým nabývá účinnosti vymezení vyměřovacího základu
zaměstnavatele v
§ 5a zákona č. 589/1992 Sb.).
Odvod pojistného na sociální pojištění přes uvedené
změny probíhal v prvním pololetí plynule a jen skutečně několik zaměstnavatelů
pojistné na sociální pojištění za sebe (nikoliv za zaměstnance) neodvedlo. Tito
zaměstnavatelé, kteří pojistné za sebe neodvedli, argumentovali tím, že v
zákoně č. 589/1992 Sb. v prvním pololetí chyběla výslovná definice
vyměřovacího základu zaměstnavatele (úpravu jen v nařízení vlády č. 39/2007
Sb. nepovažovali za právně dostačující), a tudíž nemohli z tohoto základu
pojistné odvést. Těmto několika zaměstnavatelům byl OSSZ vykázán nedoplatek a
odvolání proti vykázání tohoto nedoplatku ČSSZ zamítla. Proti tomuto rozhodnutí
ČSSZ podal jeden zaměstnavatel správní žalobu ke krajskému soudu, který v roce
2009 rozhodnutí ČSSZ zrušil. Proti tomuto rozhodnutí krajského soudu
podala ČSSZ kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu, který zatím o této
stížnosti nerozhodl.
V dané věci se krajský soud ztotožnil s názorem
zaměstnavatele, že nařízení vlády, které bylo vydáno na základě obecného
zmocnění obsaženého v čl. 78 Ústavy (podle tohoto ustanovení k provedení zákona
a v jeho mezích je vláda oprávněna vydávat nařízení), překročilo zákonné meze,
neboť vymezilo pojem, který byl jinak definován v zákoně (moc výkonná tak
zasáhla do sféry moci zákonodárné). ČSSZ v kasační stížnosti argumentuje
především tím, že povinnost odvodu pojistného byla v zákoně č. 589/1992 Sb.
nadále upravena (nebyla zrušena), že všechny základní prvky pro odvod
pojistného zaměstnavateli byly…
