2.6.8 Nepřetržitý odpočinek v týdnu
doc. JUDr. Margerita Vysokajová, CSc.
Zaměstnavatel je vždy povinen při rozvrhování pracovní doby a nařizování práce přesčas dodržovat stanovené doby nepřetržitého odpočinku, který nesmí být přerušován výkonem práce. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/88/ES, o některých aspektech úpravy pracovní doby, ukládá členským státům EU povinnost přijmout nezbytná opatření k tomu, aby měl každý pracovník za každé období sedmi dnů nárok na minimální nepřetržitý odpočinek v týdnu v délce 24 hodin.
Právní úprava v zákoníku práce (§ 92 ZP) stanoví, že nepřetržitý odpočinek v týdnu musí být poskytnut v rozsahu alespoň 35 hodin (u mladistvých nejméně 48 hodin). Nepřetržitý odpočinek musí trvat skutečně bez přerušení, tj. nelze pro tento účel sčítat např. odpočinek poskytnutý v sobotu a v pondělí.
Týden
Týdnem se rozumí každých 7 kalendářních dnů po sobě jdoucích, nikoliv jen od pondělí do neděle, ale např. i od úterý do pondělí. Začátek týdne určuje zaměstnavatel zpravidla v rámci rozvrhu týdenní pracovní doby.
Pokud to umožňují provozní podmínky u zaměstnavatele, měl by být stanoven nepřetržitý odpočinek v týdnu všem zaměstnancům na stejný den a měla by v něm být zahrnuta neděle. Pokud to není možné (typicky u nepřetržitých provozů), je zaměstnavatel povinen určit zaměstnancům nepřetržitý odpočinek ve stanoveném rozsahu na jiné dny. V tom případě pak musí za práci v sobotu a v neděli poskytnout…