5.1.2 Obecné zásady pro poskytování mzdy
JUDr. Vladimír Treybal
Důležitou zásadou (§ 110 odst.
1) je povinnost zaměstnavatele poskytovat zaměstnancům stejnou mzdu
(odměnu za práci na dohodu) za stejnou práci nebo práci stejné hodnoty.
Formálně je toto ustanovení naplněním požadavku směrnice 75/117/EHS, která
ukládá členským státům začlenit do svých právních systémů opatření umožňující
zaměstnancům domáhat se stejné odměny (mzdy) za stejnou práci. V dalších
odstavcích tohoto paragrafu, jejichž ustanovení navazují na základní ustanovení § 109 odst. 4, se stanoví, co se
rozumí stejnou prací nebo prací stejné hodnoty a jak se posuzují:
První z těchto kriterií se do mzdy zaměstnance promítá v jeho základním mzdovém tarifu, druhé v příplatcích ke mzdě (tarifní
složky mzdy) a třetí působením mzdových forem (mimotarifní složky mzdy).
Pro celkovou tvorbu mzdy zaměstnavatel dohodne nebo stanoví mzdový
systém shrnutý do pravidel, která se stávají součástí buď smluv, nebo
vnitřního předpisu. Podrobnější výklad k jednotlivým složkám mzdy je uveden v
další části této kapitoly.
Bližší charakteristiky uvedených kriterií (§ 110 odst. 2 až 4) mají význam i pro ochranu
proti diskriminaci, protože uplatnění hledisek odměňování, která nemají
souvislost s vykonávanou prací, by mohla vést k případné diskriminaci některých
zaměstnanců. Může jít např. o stanovení nevhodných ukazatelů prémiování
navazujících na celkové výsledky práce, které mohou ovlivnit pouze některé
skupiny zaměstnanců, zatímco s pracovním výkonem ostatních…