Pracovní cesta

8.5 Pracovní cesta

Ing. Karel Janoušek

Ustanovení § 152 ZP je pro cestovní náhrady velmi důležité, protože zcela jednoznačně stanoví, kdy zaměstnanci tyto náhrady přísluší.

Kromě toho zaměstnanci přísluší také náhrada jízdních výdajů při cestě k návštěvě rodiny (§ 161 a § 167 ZP) a stravné v případě, že je zaměstnanec vyslán na pracovní cestu do svého bydliště (§ 163 odst. 6, § 170 odst. 7 ZP). Podrobnější informace k jednotlivým typům cest a jednotlivým druhům náhrad jsou uvedeny v dalších kapitolách.

Protože zaměstnanci cestovní náhrady přísluší, je zaměstnavatel vždy, když má od zaměstnance nebo ve své evidenci potřebné informace nezbytné ke stanovení správné výše cestovních náhrad, povinen zaměstnanci tyto náhrady poskytnout.

Podle § 346c ZP nemůže zaměstnanec zprostit zaměstnavatele povinnosti poskytnout mu mzdu, plat, odměnu z dohody a jejich náhrady, odstupné, odměnu za pracovní pohotovost a náhradu výdajů příslušejících zaměstnanci v souvislosti s výkonem práce, tj. cestovní náhrady. Na tom nic nemění ani případné nedodržení desetidenní lhůty uvedené v § 183 ZP (promlčecí lhůta platná pro zaměstnance je podle § 609 NOZ tříletá), ani to, že zaměstnanec zaměstnavateli případně písemně sdělil, že např. stravné nepožaduje (jde o neplatný úkon).

Definice pracovní cesty

Podle § 42 odst. 1 ZP se pracovní cestou rozumí časově omezená cesta k výkonu práce mimo sjednané místo výkonu práce. Vyslat zaměstnance na dobu nezbytné potřeby na pracovní cestu lze pouze na základě dohody s ním (tato dohoda však nemusí být písemná).

Pro účely poskytování cestovních náhrad se podle § 156 odst. 2 ZP za pracovní cestu považuje také cesta mimo pravidelné pracoviště a mimořádná cesta v souvislosti s výkonem práce mimo rozvrh směn v místě výkonu práce nebo pravidelného pracoviště.…