Při rozhodování často vpředu pádí emoce a za nimi se loudá rozum.
Jednou se starší města Aradu dostavili před krále a snažně ho prosili o nařízení zakazující lidem v jejich městě pití jakéhokoliv vína a opojných nápojů.
Král se k nim obrátil zády a odešel od nich se smíchem. Starší města odešli zaraženě.
U dveří paláce potkali královského komořího. Ten si všiml, že jsou zmateni, a zeptal se jich na příčinu. Vyslechnul je a pak jim řekl: "Škoda, přátelé. Kdybyste byli nalezli krále opilého, jistě by vám byl vaši žádost schválil."
Smích a odchod z místnosti naznačují, že si král hned uvědomil nesmyslnost takového nařízení. Prohibice se sotva kde osvědčila. Král to dost možná věděl a krom toho i on…