Příběhy k zamyšlení - O pávovi

Jak snadno vytvořit nepříjemné prostředí? Kritikou druhých a ignorováním vlastních nedostatků a neplech.

V palácovém parku usedla černá vrána do větví pomerančovníku. Po pěstěném trávníku si vykračoval páv.

Vrána krákala: "Jak vůbec může někdo dovolit takovému podivnému ptáku, aby se procházel v jeho parku. Kráčí tak povýšeně, jako by to byl sám sultán, a přitom má tak ošklivé nohy. A jeho peří, jaká ohavná modř. Takovou barvu bych nikdy nenosila. Ocas táhne za sebou, jako by to byla liška." Pak ztichla a vyčkávavě mlčela.

Páv nějakou dobu nic neříkal a pak začal s lítostivým úsměvem: "Myslím, že tvé výroky neodpovídají skutečnosti. To, co o mně říkáš špatného, se zakládá na nedorozumění. Říkáš, že jsem povýšený, protože  nosím hlavu zpříma, takže se mi peří na plecích načepýří a krk mi zhyzdí dvojitá brada. Ve skutečnosti však vůbec nejsem povýšený. Znám své nedostatky a vím, že mé nohy jsou drsné a vrásčité. Právě to mě tolik trápí, že nosím hlavu vzhůru, abych své ošklivé nohy neviděl. Ty však vidíš jen to, co je na mně ošklivé. Před mými přednostmi a před mou krásou zavíráš oči. To, co  nazýváš ošklivým, na mně lidé obdivují."