Soud: Nejvyšší soud
Spisová značka: 21 Cdo
4196/2007
Datum rozhodnutí: 8. 12. 2008
Právní problematika: volba cizího práva a výhrada tzv.
veřejného pořádku; vztah kogentních a imperativních norem zákoníku práce;
možnost použití jiné než české právní úpravy týkající se rozvázání pracovního
poměru výpovědí
Ustanovení právních předpisů: čl. 3 odst. 3, čl. 6 a čl. 7
Úmluvy o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy ze dne 19. 6. 1980 (viz
sdělení č. 64/2006 Sb.m.s.),
§ 16 a
§ 36 zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním
právu soukromém a procesním, ve znění pozdějších předpisů, a § 50 až § 52 zákona č. 262/2006
Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů
Právní věta:
Není možné zaměňovat kogentní normy s normami imperativními, jak
je má na mysli Úmluva o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (tzv.
Římská úmluva). Kdyby měla mít všechna kogentní ustanovení zákoníku práce
povahu norem imperativních, znamenalo by to, že by bylo zapovězeno zvolit ten
právní řád, jehož ustanovení by upravovala danou problematiku odchylně. Nelze
se proto ani ztotožnit s názorem, že ustanovení zákoníku práce o tom, že
zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď jen ze zákonem vymezených
výpovědních důvodů, jsou automaticky imperativními normami, jejichž aplikaci
nelze vyloučit.
Komentář:
Jak vyplývá z úvodních ustanovení zákona o mezinárodním právu
soukromém a procesním, jeho účelem je stanovit, kterým právním řádem se řídí
občanskoprávní, rodinné, pracovní a jiné podobné vztahy s mezinárodním prvkem.
Pracovním právem se tento zákon zabývá v ustanovení
§ 16 a vychází z toho, že „poměry z
pracovní smlouvy se řídí - pokud se účastníci nedohodnou na něčem jiném -
právem místa, kde pracovník vykonává práci. Koná-li však pracovník práci v
jednom státě na základě pracovního poměru s organizací, která má sídlo v jiném
státě, je rozhodné právo sídla organizace, leč by šlo o osobu, která má
bydliště ve státě, kde se práce vykonávala“. Speciální pravidlo je pak upraveno
pro zaměstnance dopravních podniků.
Použití cizích právních předpisů je omezeno tzv. výhradou veřejného
pořádku, kterou zákon zmiňuje ve svém ustanovení
§ 36. Nemůže se tak stát v případě, pokud
by se účinky tohoto použití příčily takovým zásadám společenského a státního
zřízení České republiky a jejího právního řádu, na nichž je nutno bez výhrady
trvat.
V projednávaném případě byl mezi zaměstnavatelem (coby právnickou
osobou založenou podle práva Spojených států amerických) a zaměstnancem
(občanem Chorvatska) uzavřen pracovní poměr s tím, že práce bude vykonávána na
území České republiky, v místě organizační složky zaměstnavatele. V té
souvislosti bylo mezi účastníky dohodnuto, že se jejich pracovněprávní vztah
bude řídit právem Spojených států amerických. Současně bylo sjednáno, že
pracovní smlouvu „může vypovědět kterákoli ze smluvních stran s výpovědní
lhůtou čtyř týdnů, nebo zaměstnavatel vyplacením platu namísto výpovědní lhůty
nebo spojením výpovědi a platu namísto výpovědní lhůty“.…
