Z AKTUÁLNÍCH SOUDNÍCH ROZHODNUTÍ - Rozdíly mezi dohodou o mzdě a mzdovým výměrem

Právní věta:

Předpokladem pro oprávnění zaměstnavatele stanovit, případně změnit zaměstnanci mzdu jednostranným opatřením je absence sjednání mzdy vzájemnou dohodou účastníků pracovního poměru.

Komentář:

Jednou ze základních povinností zaměstnavatele vyplývajících pro něho z pracovního poměru je dle ustanovení § 38 odst. 1 písm. a) zákoníku práce povinnost platit zaměstnanci za vykonanou práci mzdu (nebo plat). Mzda je v ustanovení § 109 odst. 2 téhož právního předpisu definována jako „peněžité plnění a plnění peněžité hodnoty (naturální mzda) poskytované zaměstnavatelem zaměstnanci za práci, není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak“.

Výše mzdy je nepochybně hlediskem, které hraje v rozhodování fyzické osoby, zda vstoupit, či nevstoupit do pracovního poměru, výraznou roli. Jistě i proto stanoví zákoník práce v § 113 odst. 2 základní pravidlo, totiž že mzda musí být sjednána, stanovena nebo určena před začátkem výkonu práce, za kterou má příslušet. Z tohoto ustanovení je patrné, že výši mzdy lze určit v podstatě dvěma základními způsoby - buď ji sjednat a tedy ji podrobit souhlasu obou účastníků pracovního poměru, nebo ji ponechat na uvážení zaměstnavatele, který ji stanoví jednostranně, a to tak, aby odpovídala požadavkům obsaženým v pracovněprávních předpisech.

Zákoník práce dává ve svém ustanovení § 113 odst. 1 přednost sjednání mzdy, a to v pracovní, kolektivní nebo jiné smlouvě, ale praxe mnohých zaměstnavatelských subjektů je taková, že mzdu svým zaměstnancům stanoví. Mohou tak učinit buď mzdovým výměrem, nebo vnitřním (mzdovým) předpisem - za podmínek obsažených v ustanovení § 305 zákoníku práce. Pokud údaje o…