Soud: Nejvyšší soud | Spisová značka: 21 Cdo
1933/2006 | Datum rozhodnutí: 3. 7.
2007 |
Právní problematika:
vliv odmítnutí žaloby nebo zastavení soudního řízení na běh lhůty pro uplatnění
neplatnosti rozvázání pracovního poměru |
Ustanovení právních
předpisů: § 72 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník
práce, a § 104 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, oba
ve znění pozdějších předpisů |
Právní věta:
Pro běh lhůty uvedené v ustanovení
§ 72 zákoníku práce nemá právní význam,
uplatní-li zaměstnavatel nebo zaměstnanec neplatnost rozvázání pracovního
poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou
žalobou, která byla pravomocným rozhodnutím soudu odmítnuta, nebo bylo-li
pravomocným rozhodnutím soudu zastaveno řízení, které bylo před soudem zahájeno
jejím podáním.
Komentář:
Chce-li zaměstnanec nebo zaměstnavatel zabránit tomu, aby nastaly
účinky vyplývající z rozvázání pracovního poměru druhou smluvní stranou, musí
podle ustanovení
§ 72 zákoníku práce podat u soudu ve lhůtě
2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním, návrh na
určení, že právní úkon směřující k tomuto rozvázání je neplatný. Pokud taková
žaloba podána nebyla, skončil pracovní poměr podle tohoto právního úkonu, bez
ohledu na to, že by byl jinak neplatný. Může se ovšem stát, že žaloba některého
z účastníků pracovního poměru bude usnesením soudu z důvodů obsažených v
občanském soudním řádu odmítnuta, nebo že řízení na jejím základě bude soudem
nakonec zastaveno. Vzniká pak zásadní otázka, jaký mají tyto skutečnosti
vliv na běh lhůty k uplatnění neplatnosti rozvázání pracovního poměru. Zda
lhůta běží bez ohledu na takové rozhodnutí, nebo se její běh přerušuje.
K této otázce se vyjádřil v předmětném rozsudku Nejvyšší soud České
republiky v jednom z dovolacích řízení. V daném případě…