Soud: Nejvyšší správní soud
Spisová značka: 3 Ads 6/2007
Datum rozhodnutí: 27. 6. 2007
Právní problematika: výplata starobního důchodu a
pracovněprávní vztah na dobu určitou, založený jmenováním na vedoucí pracovní
místo
Ustanovení právních předpisů: § 37 odst. 1 zákona č. 155/1995
Sb., o důchodovém pojištění, a
§ 33 odst. 3 a
39 odst. 3 písm. a) zákona č.
262/2006 Sb., zákoník práce, oba ve znění pozdějších předpisů
Právní věta:
Zaměstnanec, který byl do své funkce (na vedoucí pracovní místo)
jmenován, splní zákonnou podmínku předepsanou v ustanovení
§ 37 odst. 1 zákona o důchodovém
pojištění pro souběh výplaty starobního důchodu a příjmu z výdělečné činnosti
založené pracovněprávním vztahem tím, že bude znovu oprávněnou osobou jmenován
na dobu určitou, maximálně pak na dobu 1 roku.
Komentář:
Pracovní poměr lze uzavřít na dobu neurčitou, nebo dobu určitou.
Zákoník práce přitom vychází v ustanovení
§ 39 odst. 1 z toho, že
nebyla-li výslovně sjednána doba trvání pracovního poměru, trvá pracovní
poměr po dobu neurčitou. Chce-li proto zaměstnavatel dobu trvání pracovního
poměru omezit, je třeba to se zaměstnancem sjednat (nejčastěji v pracovní
smlouvě).
Pokud jde o podmínky, které je nutno při sjednání pracovního poměru
na dobu určitou (a stejně tak při jeho prodloužení) dodržet, zákoník práce
obsahuje v ustanovení
§ 39 odst. 2 základní pravidlo, že „trvání
pracovního poměru mezi týmiž účastníky je možné sjednat celkem na dobu nejvýše
2 let ode dne vzniku tohoto pracovního poměru; to platí i pro každý další
pracovní poměr na dobu určitou sjednaný v uvedené době mezi týmiž účastníky.
Jestliže od skončení předchozího pracovního poměru na dobu určitou uplynula
doba alespoň 6 měsíců, k předchozímu pracovnímu poměru na dobu určitou mezi
týmiž účastníky se nepřihlíží.“
Z tohoto pravidla připouští zákoník práce výjimky. Omezení
dobou 2 let se nevztahuje mj. na případ, kdy zvláštní právní předpis stanoví
pracovní poměr na dobu určitou jako podmínku pro vznik dalších práv. Typickým
příkladem je souběh starobního důchodu s příjmem z výdělečné činnosti
podle ustanovení
§ 37 odst. 1 zákona č. 155/1995
Sb., o důchodovém pojištění, dle kterého výplata starobního důchodu „náleží
osobám vykonávajícím výdělečnou činnost na základě pracovněprávního vztahu, jen
pokud tento vztah byl sjednán na dobu určitou, nejdéle však na dobu jednoho
roku, lze-li jej podle zvláštních právních předpisů na tuto dobu sjednat“.
Výše uvedenou podmínku zákona o důchodovém pojištění lze splnit
opakovaným prodlužováním pracovního poměru na dobu určitou, vždy maximálně na 1
rok. Netřeba - jak se mylně domnívají někteří zaměstnavatelé - sjednávat se
zaměstnancem (starobním důchodcem) pokaždé nový pracovní poměr na základě nové
pracovní smlouvy. Nejenže je to administrativně zbytečně náročné (vydání
potvrzení o zaměstnání, sjednání nové pracovní smlouvy, povinnosti ve vztahu k
pojistným systémům), ale především právní úprava nic takového…
