3.1.1
Zákon o inspekci práce
JUDr. Petr Bukovjan
Zákon č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů (ZIP), zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, upravuje zřízení a postavení orgánů inspekce práce, jejich působnost a příslušnost, některá práva a povinnosti těchto kontrolních orgánů i kontrolovaných osob při kontrole a sankce za porušení stanovených povinností.
Ustanovení související
-
Zákon č. 250/2016 Sb. – o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů
-
Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů
-
Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů
-
§ 105 odst. 4 – povinnost zaměstnavatele ohlásit pracovní úraz a poslat o něm záznam
-
§ 108 odst. 6 a 7 – práva odborové organizace a zástupce pro oblast BOZP ve vztahu k výkonu kontroly orgány inspekce práce
-
§ 312 odst. 2 – právo nahlížet do osobního spisu zaměstnance
-
§ 322 – právo odborové organizace provádět u zaměstnavatele kontrolu nad stavem BOZP
-
§ 323 – výkon kontroly v pracovněprávních vztazích
-
Zákon č. 309/2006 Sb., kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy (zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci)
-
§ 14–18 – další úkoly zadavatele stavby, jejího zhotovitele, popřípadě fyzické osoby, která se podílí na zhotovení stavby, a koordinátora bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi
-
Zákon č. 224/2015 Sb., o prevenci závažných havárií způsobených vybranými nebezpečnými chemickými látkami nebo chemickými směsmi a o změně zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (zákon o prevenci závažných havárií)
-
Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (ZZ)
NahoruOrgány inspekce práce (§ 2 ZIP a Příloha)
Kontrolní orgány
Kontrolními orgány na úseku ochrany pracovních vztahů a pracovních podmínek (a též služby péče o dítě v dětské skupině) jsou dle zákona o inspekci práce Státní úřad inspekce práce a oblastní inspektoráty práce.
Státní úřad inspekce práce
Státní úřad inspekce práce (SÚIP) je ústředním orgánem inspekce práce řízeným Ministerstvem práce a sociálních věcí. V jeho čele stojí generální inspektor. Výběr, jmenování a odvolání generálního inspektora (stejně jako dále vedoucího inspektora) se řídí zákonem č. 234/2014 Sb., o státní službě, ve znění pozdějších předpisů. Státní úřad inspekce práce řídí oblastní inspektoráty práce, odborně je vede a poskytuje jim technickou pomoc. Sídlo tohoto úřadu je umístěno v Opavě.
Obvody oblastních inspektorátů práce
Označení, sídla a územní obvody oblastních inspektorátů práce jsou uvedeny v Příloze k zákonu o inspekci práce. Jsou jimi následující správní úřady:
- Oblastní inspektorát práce pro hlavní město Prahu se sídlem v Praze, který vykonává působnost v hlavním městě Praze.
- Oblastní inspektorát práce pro Středočeský kraj se sídlem v Praze, který vykonává působnost ve Středočeském kraji.
- Oblastní inspektorát práce pro Jihočeský kraj a Vysočinu se sídlem v Českých Budějovicích, který vykonává působnost v Jihočeském kraji a v kraji Vysočina.
- Oblastní inspektorát práce pro Plzeňský kraj a Karlovarský kraj se sídlem v Plzni, který vykonává působnost v Plzeňském kraji a v Karlovarském kraji.
- Oblastní inspektorát práce pro Ústecký kraj a Liberecký kraj se sídlem v Ústí nad Labem, který vykonává působnost v Ústeckém kraji a v Libereckém kraji.
- Oblastní inspektorát práce pro Královéhradecký kraj a Pardubický kraj se sídlem v Hradci Králové, který vykonává působnost v Královéhradeckém kraji a v Pardubickém kraji.
- Oblastní inspektorát práce pro Jihomoravský kraj a Zlínský kraj se sídlem v Brně, který vykonává působnost v Jihomoravském kraji a Zlínském kraji.
- Oblastní inspektorát práce pro Moravskoslezský kraj a Olomoucký kraj se sídlem v Ostravě, který vykonává působnost v Moravskoslezském kraji a Olomouckém kraji.
Jak je vidět, s výjimkou Oblastního inspektorátu práce pro hlavní město Prahu a Oblastního inspektorátu práce pro Středočeský kraj, oba se sídlem v Praze, zajišťují tyto kontrolní orgány svoji činnost vždy na území dvou krajů. Vedle sídla v jednom krajském městě mají oblastní inspektoráty práce ještě regionální kancelář v dalším krajském městě (např. Oblastní inspektorát práce pro Jihomoravský kraj a Zlínský kraj má sídlo v Brně a regionální kancelář ve Zlíně, Oblastní inspektorát práce pro Moravskoslezský kraj a Olomoucký kraj má sídlo v Ostravě a regionální kancelář v Olomouci). V každém okrese v rámci své působnosti mají pak oblastní inspektoráty práce umístěno ještě tzv. konzultační místo, v němž poskytují ve vymezených dnech a úředních hodinách zaměstnancům a zaměstnavatelům základní informace a poradenství týkající se ochrany pracovních vztahů a pracovních podmínek (viz dále).
Přehled všech orgánů inspekce práce včetně adres, telefonů a úředních hodin konzultačních míst jednotlivých oblastních inspektorátů práce lze nalézt na internetových stránkách www.suip.cz, rubrika Informační materiály, podrubrika Orgány inspekce práce.
V čele oblastních inspektorátů práce stojí vedoucí inspektoři.
NahoruPředmět činnosti (§ 3 až 5 ZIP)
Kontrola dodržování povinností
Předmětem činnosti orgánů inspekce práce je především kontrola dodržování povinností vyplývajících právnickým a fyzickým osobám z příslušných předpisů. Státní úřad inspekce práce a oblastní inspektoráty práce kontrolují dodržování povinností vyplývajících:
- z právních předpisů, z nichž vznikají zaměstnancům, příslušnému odborovému orgánu nebo radě zaměstnanců nebo zástupci pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci práva nebo povinnosti v pracovněprávních vztazích včetně právních předpisů o odměňování zaměstnanců, náhradě mzdy nebo platu a náhradě výdajů zaměstnancům;
- z právních předpisů stanovících pracovní dobu a dobu odpočinku;
- z právních předpisů k zajištění bezpečnosti práce;
- z právních předpisů k zajištění bezpečnosti provozu technických zařízení se zvýšenou mírou ohrožení života a zdraví a z právních předpisů o bezpečnosti provozu vyhrazených technických zařízení;
- z právních předpisů o zaměstnávání zaměstnankyň, mladistvých zaměstnanců, zaměstnanců pečujících o děti, jakož i zaměstnanců, kteří prokázali, že převážně sami dlouhodobě pečují o fyzickou osobu, která se podle zvláštního právního předpisu považuje za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II (středně těžká závislost), ve stupni III (těžká závislost) nebo ve stupni IV (úplná závislost);
- z právních předpisů upravujících výkon umělecké, kulturní, sportovní a reklamní činnosti dětmi;
- z právního předpisu, který stanoví povinnost uskutečnit veřejnou výzvu nebo výběrové řízení na obsazení místa úředníka nebo na obsazení místa vedoucího úředníka územního samosprávného celku, jakož i to, zda veřejná výzva nebo výběrové řízení byly provedeny včetně jejich průběhu;
- z právního předpisu upravujícího péči o dítě v dětské skupině.
Kolektivní smlouvy a vnitřní předpisy
Jak vyplývá z § 23 odst. 1 ZP, práva zaměstnanců v pracovněprávních vztazích je možné upravit především v kolektivní smlouvě. Úprava těchto práv může být obsažena také ve vnitřním předpisu zaměstnavatele dle § 305 odst. 1 ZP.
Vzhledem k výše uvedenému zakotvuje zákon o inspekci práce oprávnění orgánů inspekce práce kontrolovat rovněž dodržování kolektivních smluv v částech, ve kterých jsou upraveny individuální pracovněprávní nároky zaměstnanců vyplývající z právních předpisů, jakož i vnitřních předpisů vydaných podle zákoníku práce, jestliže zakládají práva zaměstnanců.
NahoruOblast zaměstnanosti a prevence závažných havárií
Státní úřad inspekce práce a oblastní inspektoráty práce provádějí kontrolu také v případech stanovených zvláštním právním předpisem. Tímto právním předpisem je třeba rozumět zejména zákon o zaměstnanosti, který dává orgánům inspekce práce kontrolní pravomoci též v oblasti dodržování povinností vyplývajících z právních předpisů o zaměstnanosti a právních předpisů o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele.
Za zvláštní právní předpis je možné považovat také zákon o prevenci závažných havárií. Podle § 39 odst. 1 zákona č. 224/2015 Sb. jsou SÚIP a oblastní inspektoráty práce zařazeny mezi kontrolní orgány na úseku prevence závažných havárií (zákon je označuje hromadně za "orgány integrované inspekce"). Z § 48 zákona vyplývá, že organizaci kontrol zajišťuje a jejich provádění koordinuje Česká inspekce životního prostředí. Orgány integrované inspekce v rozsahu své působnosti provádějí kontrolu podle tohoto zákona v termínu projednaném právě s Českou inspekcí životního prostředí.
Pracovní úrazy
Vedle kontrolní činnosti spadá do kompetence orgánů inspekce práce řada dalších úkolů, např. v souvislosti s pracovními úrazy. Státní úřad inspekce práce vede a zajišťuje provoz informačního systému o pracovních úrazech. Vychází přitom z údajů jednotlivých oblastních inspektorátů práce, kterým jsou zaměstnavatelé povinni ohlásit bez zbytečného odkladu pracovní úrazy a zasílat o nich příslušné záznamy. Tyto kontrolní orgány jsou navíc oprávněny kontrolovat příčiny a okolnosti pracovních úrazů, popřípadě se zúčastňovat šetření na místě úrazového děje.
Na internetových stránkách www.suip.cz je k dispozici samostatná rubrika nazvaná Hlášení pracovních úrazů se základními informacemi z této oblasti. U jednotlivých oblastních inspektorátů práce lze pak na jejich webových prezentacích dohledat i vzory nejdůležitějších dokumentů (třeba Záznamu o úrazu).
Právní postavení zaměstnanců vyslaných k výkonu práce
Významnou úlohu hrají orgány inspekce práce při kontrolách dodržování právních předpisů upravujících právní postavení zaměstnanců vyslaných k výkonu práce v rámci nadnárodního poskytování služeb. Kromě kontroly samotné spolupracují v této oblasti též s příslušnými orgány jiného členského státu Evropské unie např. co do informací nebo vymáhání uložených sankcí.
NahoruKontrolované osoby (§ 6 ZIP)
Výčet kontrolovaných osob zahrnuje ty subjekty, u nichž mohou orgány inspekce práce kontrolu provést. Okruh těchto osob vymezuje ZIP pozitivním i negativním způsobem.
Působnost Státního úřadu inspekce práce a oblastních inspektorátů práce se vztahuje na:
- zaměstnavatele a na jejich zaměstnance, na právnické osoby, u kterých jsou vykonávány veřejné funkce, a na fyzické osoby vykonávající veřejné funkce;
- fyzické osoby, které jsou zaměstnavateli a samy též pracují;
- fyzické nebo právnické osoby podnikající podle zvláštního právního předpisu a nikoho nezaměstnávající;
- spolupracujícího manžela nebo dítě osoby uvedené pod písmeny b) a c);
- fyzickou nebo právnickou osobu, která je zadavatelem stavby (stavebníkem) nebo jejím zhotovitelem, popřípadě se na zhotovení stavby podílí, a na koordinátora bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi podle zákona o zajištění dalších podmínek BOZP;
- vysílající a přijímající organizace a dobrovolníky při výkonu dobrovolnické služby podle zvláštního právního předpisu;
- právnické osoby, které vykonávají činnost školy nebo školského zařízení, další právnické osoby nebo fyzické osoby, u nichž se uskutečňuje praktické vyučování žáků středních škol, odborných učilišť nebo vyšších odborných škol;
- věznice, právnické nebo fyzické osoby zaměstnávající odsouzené a na odsouzené;
- právnické a fyzické osoby, u kterých je prováděn výkon umělecké, kulturní, sportovní a reklamní činnosti dětmi;
- rodinný závod (zákon pro všechny výše uvedené subjekty používá zkratku "kontrolovaná osoba").
Podle § 126 odst. 1 ZZ kontrolují orgány inspekce práce dodržování pracovněprávních předpisů:
- u zaměstnavatelů,
- u právnických a fyzických osob, které vykonávají činnosti podle dotčeného zákona, zejména při zprostředkování zaměstnání a při rekvalifikaci,
- u fyzických osob, kterým jsou poskytovány služby podle zákona o zaměstnanosti.
Specifická pravidla
Specifická pravidla z hlediska kontrolované osoby jsou určena pro kontrolní činnost orgánů inspekce práce v zařízeních ozbrojených sil a bezpečnostních sborů v působnosti ministerstva obrany, ministerstva vnitra, ministerstva spravedlnosti a ministerstva financí, v zařízeních Generální inspekce bezpečnostních sborů, Bezpečnostní informační služby, Úřadu pro zahraniční styky a informace, Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost a Národního bezpečnostního úřadu, jakož i v objektech, s nimiž je oprávněno hospodařit ministerstvo vnitra, kde by kontrolou mohlo dojít k ohrožení utajovaných skutečností. V těchto případech může být kontrola provedena jen se souhlasem příslušného ministerstva a v zařízeních Generální inspekce bezpečnostních sborů, Bezpečnostní informační služby, Úřadu pro zahraniční styky a informace, Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost a Národního bezpečnostního úřadu jen se souhlasem jejich ředitele. Nebude-li tento souhlas udělen, povinuje zákon o inspekci práce toho, kdo jej odmítl udělit, aby zajistil provedení kontroly ve své působnosti a podal do 60 pracovních dnů ode dne odmítnutí udělení souhlasu písemnou zprávu o výsledku provedené kontroly orgánu inspekce práce, který o souhlas požádal.
Omezení předmětu kontroly
Jistá omezení co do předmětu kontroly upravuje zákon o inspekci práce při kontrolní činnosti týkající se právních vztahů zaměstnanců vykonávajících ve správních úřadech státní správu jako službu, kterou Česká republika poskytuje veřejnosti (podle zákona o státní službě). V této oblasti mohou orgány inspekce práce kontrolovat jen věci týkající se doby výkonu státní služby a přestávek ve státní službě, služební pohotovosti, státní služby přesčas a v noční době a bezpečnosti při výkonu státní služby.
Vyloučení z působnosti orgánů inspekce práce
Z působnosti orgánů inspekce práce vylučuje zákon o inspekci práce:
- vojáky v činné službě povolané k výkonu vojenského cvičení nebo služby v operačním nasazení podle branného zákona;
- vojáky z povolání podle zákona o vojácích z povolání;
- fyzické osoby vykonávající službu v bezpečnostních sborech podle zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů;
- kontrolované osoby v rozsahu, ve kterém u nich vykonává vrchní dozor orgán státní báňské správy;
- kontrolované osoby v rozsahu, ve kterém u nich vykonávají dozor orgány státního zdravotního dozoru;
- kontrolované osoby v rozsahu, ve kterém u nich vykonává kontrolní činnost Státní úřad pro jadernou bezpečnost;
- kontrolované osoby v rozsahu, ve kterém u nich vykonávají dozor drážní správní úřady a Drážní inspekce;
- bezpečnost provozu určených technických zařízení v ozbrojených silách České republiky;
- činnost bezpečnostního sboru při služebním zákroku nebo zásahu podle zvláštních právních předpisů.
Místní příslušnost
Místní příslušnost oblastního inspektorátu práce k výkonu kontroly se řídí místem činnosti kontrolované osoby a u organizační složky státu jejím sídlem. Ve správním řízení se řídí místní příslušnost správním řádem. Zákon o inspekci práce dává v této souvislosti Státnímu úřadu inspekce práce právo, aby v jednotlivých případech hodných zvláštního zřetele, zejména z důvodu podjatosti, písemně pověřil provedením kontroly jiný než místně příslušný oblastní inspektorát práce, případně si písemně vyhradil provedení kontroly, kterou je jinak oprávněn provést místně příslušný oblastní inspektorát práce.
NahoruPráva a povinnosti při kontrole (§ 7 až 9 a § 20 kontrolního řádu, § 7 až 9 ZIP, § 39 a 45 ZIP)
Aby kontrola mohla naplnit svůj účel, musejí inspektoři orgánů inspekce práce disponovat určitými oprávněními. Protože postup inspektorů při kontrole dodržování povinností vyplývajících z pracovněprávních předpisů se musí řídit zákonem předpokládanými pravidly, jsou těmto uloženy též určité povinnosti a kontrolovaným osobám přiznána příslušná práva.
Zákon o inspekci práce stanoví jen některá specifická práva a povinnosti inspektorů. Obecný katalog práv a povinností inspektorů coby kontrolujících obsahuje totiž kontrolní řád, který upravuje základní pravidla kontrolní činnosti a vzájemné vztahy mezi kontrolním orgánem a kontrolovanými osobami.
Oprávnění inspektorů
Zákonná úprava dává inspektorům orgánů inspekce práce při výkonu kontrolní činnosti poměrně široká oprávnění. Současně tím zakládá odpovídající povinnosti na straně kontrolovaných osob. Inspektor je oprávněn zejména:
-
vstupovat bezplatně do staveb, dopravních prostředků, na pozemky a do dalších prostor, s výjimkou obydlí, jež vlastní nebo užívá kontrolovaná osoba anebo jinak přímo souvisí s výkonem a předmětem kontroly, je-li to nezbytné k výkonu kontroly;
-
vyžadovat osvědčení totožnosti přítomných fyzických osob;
-
vyzvat kontrolovanou osobu, aby se v určené lhůtě dostavila na pracoviště orgánu inspekce práce a poskytla údaje, dokumenty nebo věci související s výkonem kontroly, ledaže jí v tom brání vážná překážka, kterou musí prokázat;
-
požadovat na kontrolovaných osobách poskytnutí údajů, dokumentů a věcí vztahujících se k předmětu kontroly nebo k činnosti kontrolované osoby (podklady) a v odůvodněných případech zajistit tyto podklady v jejich originální podobě;
-
v míře nezbytné pro průběh kontroly užívat technických prostředků kontrolované osoby, a to po předchozím projednání s ní;
-
odebírat k rozboru kontrolní vzorek;
-
v případech hodných zvláštního zřetele, popřípadě nebezpečí hrozícího z prodlení, nařizovat provedení měření, prohlídek, zkoušek nebo revizí;
-
nařizovat zachování místa úrazového děje v původním stavu;
-
vydat rozhodnutí o zákazu např. práce přesčas, práce v noci nebo práce zaměstnankyň a mladistvých zaměstnanců, je-li vykonávána v rozporu se zákoníkem práce;
-
navrhovat potřebná technická a jiná opatření k odstranění rizik;
-
přibrat k účasti na výkonu kontroly specializovaného odborníka (tzv. přizvanou osobu);
-
vyžadovat od kontrolované osoby součinnost nezbytnou k výkonu kontroly;
-
ukládat kontrolovaným osobám opatření k odstranění nedostatků zjištěných při kontrole, určovat přiměřené lhůty k jejich odstranění a v té souvislosti vyžadovat podání písemné zprávy o přijatých opatřeních.
NahoruPovinnosti inspektora
Povinnosti inspektorů orgánů inspekce práce upravuje v obecné rovině kontrolní řád a specificky pak případně zákon o inspekci práce. Inspektor je povinen zejména:
-
předložit kontrolované osobě pověření ke kontrole (služební průkaz) a požádá-li o to kontrolovaná osoba, též další dokument, který dokládá, že se jedná o osobu uvedenou v pověření ke kontrole;
-
šetřit práva a oprávněné zájmy kontrolované osoby;
-
zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, o kterých se dozvěděl v souvislosti s kontrolou nebo s úkony předcházejícími kontrole, a nezneužívat takto získaných informací;
-
informovat zástupce zaměstnanců o zahájení kontroly, jestliže u kontrolované osoby působí;
-
vydat potvrzení o zajištěných originálních podkladech a pominou-li důvody jejich zajištění, neprodleně je vrátit;
-
zjistit stav věci v rozsahu nezbytném pro dosažení účelu kontroly a v závislosti na povaze kontroly doložit kontrolní zjištění potřebnými podklady;
-
pořídit ve zvláštních případech tzv. dílčí protokol, který se pak stává součástí protokolu o výsledku kontroly;
-
vyhotovit protokol o kontrole a doručit jeho stejnopis kontrolované osobě.
NahoruVýsledek kontroly a obrana proti němu (§ 12 až 14 a § 21 odst. 2 kontrolního řádu)
Protokol o kontrole
Písemným výstupem z kontroly je protokol. Jeho prostřednictvím sděluje orgán inspekce práce kontrolované osobě závěry svého šetření. Minimální požadavky na obsah protokolu o kontrole jsou vyjmenovány v § 12 odst. 1 zákona č. 255/2012 Sb. Protokol o kontrole obsahuje skutečnosti vztahující se k vykonané kontrole, vždy však alespoň:
-
označení kontrolního orgánu a kontrolujícího (orgánu inspekce práce a zaměstnavatele);
-
označení ustanovení právního předpisu vymezujícího pravomoc kontrolního orgánu k výkonu kontroly (především ZIP nebo ZZ);
-
označení přizvané osoby včetně důvodu jejího přizvání;
-
označení kontrolované osoby;
-
označení předmětu kontroly;
-
kontrolní úkon, jímž byla kontrola zahájena, a den, kdy byl tento kontrolní úkon proveden;
-
poslední kontrolní úkon předcházející vyhotovení protokolu o kontrole a den, kdy byl tento kontrolní úkon proveden (viz k tomu dále);
-
kontrolní zjištění, obsahující zjištěný stav věci s uvedením nedostatků a označení právních předpisů, které byly porušeny, včetně uvedení podkladů, z kterých tato kontrolní zjištění vycházejí;
-
poučení o možnosti podat proti kontrolním zjištěním uvedeným v protokolu o kontrole námitky s uvedením lhůty pro jejich podání a komu se podávají;
-
datum vyhotovení;
-
podpis kontrolujícího.
Velký význam má v protokolu uvedení posledního kontrolního úkonu předcházejícího vyhotovení protokolu o kontrole a den, kdy byl tento kontrolní úkon proveden. Kontrolní řád totiž stanoví, že protokol o kontrole se vyhotoví ve lhůtě 30 dnů ode dne provedení posledního kontrolního úkonu, ve zvláště složitých případech do 60 dnů. Jak vyplývá ze stanoviska Ministerstva vnitra, posledním kontrolním úkonem dle kontrolního řádu je takový úkon, po jehož provedení kontrolující disponuje veškerými podklady a zjištěními potřebnými pro vyhotovení protokolu o kontrole, a od kterého kontrolovaná osoba může oprávněně očekávat, že jí ve lhůtě stanovené zákonem bude doručen protokol o kontrole.
Je logické, že kontrolním zjištěním se může kontrolovaná osoba bránit. Kontrolní řád dává kontrolované osobě právo podat proti kontrolnímu zjištění uvedenému v protokolu námitky, a to ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení protokolu o kontrole, není-li v něm stanovena lhůta delší. Námitky se podávají písemně, musí z nich být zřejmé, proti jakému kontrolnímu zjištění směřují, a musí obsahovat odůvodnění nesouhlasu s tímto kontrolním zjištěním. Nesplnění těchto náležitostí vede automaticky k zamítnutí námitek jako nedůvodných.
Výsledek procesu vyřízení námitek
Vedoucí kontrolní skupiny (inspektor) posoudí došlé námitky a může jim do 7 dnů ode dne doručení vyhovět, jinak je postoupí nadřízené osobě k definitivnímu vyřízení ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení námitek. Výsledek námitkového řízení může vyústit v zásadě do tří závěrů:
- Námitky kontrolované osoby budou shledány v plném rozsahu nedůvodnými a zamítnuty. Orgán inspekce práce tak vyjádří svoje přesvědčení, že na závěrech obsažených v protokolu o kontrole netřeba ničeho měnit, neboť tyto odrážejí skutečný stav věci.
- Některé z argumentů obsažených v námitkách vyhodnotí orgán inspekce práce jako důvodné a částečně námitkám vyhoví. Z písemného vyrozumění zaslaného kontrolované osobě by mělo být patrné, které z argumentů kontrolované osoby považuje orgán inspekce práce za opodstatněné a které nikoli. Kontrolní zjištění, jichž se důvodné argumenty týkají, jsou revidována formou dodatku k protokolu o kontrole.
- Námitkám bude v plném rozsahu vyhověno. V závěrech, proti kterým námitky kontrolované osoby směřují, bude protokol o kontrole výše popsaným způsobem přehodnocen.
Jestliže je do vyřízení námitek zahájeno s kontrolovanou osobou správní (přestupkové) řízení o uložení sankce nebo opatření k nápravě v přímé souvislosti se skutečností obsaženou v protokolu o kontrole, lze se souhlasem nadřízené osoby inspektora námitky vyřídit v rámci tohoto správního řízení. Je-li ke správnímu řízení příslušný jiný správní orgán než kontrolní orgán, který kontrolu vykonal (např. celní úřad provedl kontrolu zaměřenou na nelegální zaměstnávání cizinců a své závěry postoupí orgánu inspekce práce), lze se souhlasem nadřízené osoby kontrolujícího námitky předat tomuto správnímu orgánu. O předání námitek kontrolní orgán kontrolovanou osobu vyrozumí. Jestliže je však správní řízení zahájeno v přímé souvislosti pouze s některými skutečnostmi obsaženými v protokolu o kontrole, které lze od ostatních skutečností v daném protokolu o kontrole oddělit, postupuje se výše popsaným způsobem pouze ohledně námitek, které se týkají skutečností, k nimž je správní řízení zahájeno. Vyřízení námitek se uvede v odůvodnění rozhodnutí vydaného v rámci tohoto správního řízení.
Marným uplynutím lhůty pro podání námitek nebo vzdáním se práva podat námitky, popř. dnem doručení vyřízení námitek kontrolované osobě nebo dnem, ve kterém byly námitky předány k vyřízení správnímu orgánu (viz výše), je kontrola ukončena.
NahoruPostih za nesoučinnost [ § 15 až 17 kontrolního řádu, § 9a a 22a ZIP, § 139 odst. 1 písm. g) a odst. 3 písm. f) ZZ ]
Jednou z povinností kontrolované osoby je dle kontrolního řádu povinnost vytvořit podmínky pro výkon kontroly, umožnit kontrolujícímu výkon jeho oprávnění stanovených tímto zákonem a poskytovat k tomu potřebnou součinnost. Nesplnění této povinnosti naplňuje skutkovou podstatu přestupku a je stíháno uložením pokuty až do výše 500 000 Kč.
Nejčastěji se pokuta ukládá za to, že:
-
inspektoru nebyl umožněn výkon kontroly, ačkoliv byl k jejímu výkonu oprávněn (např. mu bylo zabráněno ve vstupu na pracoviště kontrolované osoby);
-
kontrolovaná osoba nepředložila inspektorovi požadované doklady, které byly k řádnému výkonu kontroly potřebné;
-
ze strany kontrolované osoby nebyla splněna povinnost poskytnout na vyžádání inspektora pravdivé a úplné informace o zjišťovaných skutečnostech nebo
-
kontrolovaná osoba nepodala písemnou zprávu o opatřeních přijatých k odstranění nedostatků zjištěných při kontrole, ačkoliv k tomu byla inspektorem vyzvána.
Dle ustanovení § 9a a 22a ZIP může být fyzické osobě nebo právnické osobě uložena pokuta za přestupek spočívající v tom, že nesplnila některou ze svých povinností dle § 9 ZIP, tedy dostavit se v odůvodněných případech na výzvu inspektora a v určené lhůtě na pracoviště úřadu nebo inspektorátu a poskytnout údaje, dokumenty nebo věci související s výkonem kontroly, resp. povinnost dostavit se na takové místo za účelem projednání výsledků kontroly. Pokuta může dosáhnout výše až 200 000 Kč.
Speciálně se ještě o možném postihu za nesoučinnost zmiňuje zákon o zaměstnanosti. Dle ustanovení § 132 ZZ je fyzická osoba, která se zdržuje na pracovišti kontrolované osoby a koná práci, povinna orgánu kontroly prokázat svou totožnost občanským průkazem nebo cestovním dokladem. Nesplnění této povinnosti je stíháno pokutou až do výše 200 000 Kč za přestupek.
NahoruPřestupky a sankce za ně (§ 10 až 37 ZIP)
Zákon o inspekci práce vymezuje obecné skutkové podstaty protiprávního jednání a od nich odvozuje druh sankce, popř. její maximální možnou výši. Rozeznává přitom přestupky fyzických osob, resp. právnických osob a podnikajících fyzických osob obecně na úseku:
-
součinnosti zaměstnavatele a orgánu jednajícího za zaměstnance,
-
rovného zacházení,
-
ochrany soukromí a osobních práv zaměstnanců,
-
pracovního poměru nebo dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr,
-
odměňování zaměstnanců,
-
náhrad,
-
pracovní doby,
-
dovolené,
-
bezpečnosti práce,
-
zvláštních pracovních podmínek některých zaměstnanců,
-
bezpečnosti technických zařízení se zvýšenou mírou ohrožení života a zdraví,
-
vyhrazených technických zařízení,
-
agenturního zaměstnávání a
-
výkonu umělecké, kulturní, sportovní a reklamní činnosti.
Sankce za přestupek
Přestupky projednává v prvním stupni místně příslušný oblastní inspektorát práce. Pokud kontrolu vykonal Státní úřad inspekce práce, pak je projednávajícím orgánem on. Zmíněné orgány inspekce práce mohou za přestupek uložit kontrolované osobě pokutu. Pouze v případě, že fyzická nebo právnická osoba v rozsahu oprávnění nebo osvědčení vydaného organizací státního odborného dozoru na provádění prohlídek, revizí nebo zkoušek při provozování vyhrazených technických zařízení nezajistí provedení prohlídek, revizí nebo zkoušek ve stanoveném rozsahu, přichází v úvahu též nepeněžitá sankce, totiž zákaz činnosti a odnětí takového oprávnění nebo osvědčení.
Podle přestupkového zákona nelze vyloučit použití trestu napomenutí, kdy správní orgán upozorní pachatele na důsledky protiprávního jednání, jež mu podle zákona hrozí, pokud by se i v budoucnu dopouštěl podobného jednání.
Čeho orgány inspekce práce využívají, je institut uložení pokuty formou příkazu podle § 90 a násl. zákona č. 250/2016 Sb. Obecnou úpravu příkazního řízení obsahuje § 150 zákona č. 500/2004 Sb. Dle něho příkaz může správní orgán vydat, považuje-li skutkové zjištění za dostatečné; vydání příkazu může být prvním úkonem v řízení. Není-li vydání příkazu prvním úkonem v řízení, nemusí příkaz obsahovat odůvodnění. Právní úprava přitom předpokládá, že v řízení o vydání příkazu může být jediným podkladem kontrolní protokol pořízený podle zvláštního zákona, pokud se kontrolovaný seznámil s obsahem protokolu nebo byl k seznámení se s obsahem protokolu řádně vyzván, popřípadě pokud byly v souladu se zákonem vyřízeny námitky kontrolovaného proti obsahu protokolu a pokud o obsahu protokolu nejsou pochybnosti ani z jiného důvodu.
Je třeba rozlišovat příkaz a příkaz vydaný na místě. V prvním případě lze proti příkazu podat odpor, a to ve lhůtě 8 dnů ode dne jeho oznámení. Pokud odpor podán bude, odpor se ruší a v řízení se pokračuje. Kdyby podán nebyl, stává se pravomocným a vykonatelným rozhodnutím. Příkaz na místě lze dle přestupkového zákona vydat, pokud zaměstnavatel jako právnická nebo podnikající fyzická osoba souhlasí se zjištěným stavem věci, s právní kvalifikací skutku, s uložením pokuty a její výší a s vydáním příkazového bloku. Příkazem na místě lze uložit pokutu nejvýše 10 000 Kč. Nelze proti němu podat odpor a stává se pravomocným rozhodnutím okamžikem podepsání prohlášení obviněného zaměstnavatele, že s uložením pokuty souhlasí. Přestupkový zákon sám stanoví, že napomenutí nebo pokutu příkazem na místě může uložit orgán inspekce práce za přestupek proti pořádku ve státní správě, pokud jím byly porušeny právní předpisy o bezpečnosti práce, dopustil-li se tohoto přestupku zaměstnanec na svém pracovišti nebo podnikatel ve svých prostorách.
Možná porušení
Ze zákona o inspekci práce lze vysledovat, která porušení jsou jím shledána jako nejzávažnější a u nichž proto dovoluje orgánům inspekce práce uložit pokutu až do výše 2 000 000 Kč. Takto vysokou pokutou může být stižena kontrolovaná osoba, jestliže např.:
-
poruší stanovené povinnosti při vzniku, změnách, skončení pracovního poměru, dohody o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti (vyjma vazby na písemnou formu jejich sjednání – viz dále);
-
nezajistí, aby zaměstnanec nepřekročil zákoníkem práce stanovený rozsah práce konané na základě dohody o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti;
-
neposkytne zaměstnanci mzdu nebo plat alespoň ve výši minimální mzdy, popřípadě nejnižší úrovně zaručené mzdy, nebo plat ve stanovené výši;
-
neposkytne zaměstnanci mzdu nebo plat nebo některou jejich složku ve stanoveném termínu;
-
provede ze mzdy nebo platu zaměstnance bez dohody o srážkách ze mzdy nebo platu jiné než stanovené srážky;
-
neposkytne zaměstnanci odměnu za vykonanou práci dle dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr;
-
nestanoví začátek a konec pracovní doby a rozvrh pracovních směn;
-
odečte u prací, které nemohou být přerušeny, z pracovní doby dobu na jídlo a oddech;
-
nařídí zaměstnanci práci přesčas v rozporu se zákoníkem práce;
-
nařídí zaměstnanci práci přesčas ve vyšším rozsahu, než je její týdenní nebo roční rámec vyplývající ze zákoníku práce;
-
přenese náklady spojené se zajišťováním bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na zaměstnance;
-
nedodrží povinnosti při zajišťování bezpečnosti práce stanovené v zákoníku práce;
-
nesplní povinnost udržovat osobní ochranné pracovní prostředky v použitelném stavu nebo nekontroluje jejich používání;
-
nepřijme opatření proti opakování pracovních úrazů;
-
nezajistí, aby technická zařízení stanovená zvláštním právním předpisem, která představují zvýšenou míru ohrožení života a zdraví, obsluhovaly jen zdravotně způsobilé a zvlášť odborně způsobilé fyzické osoby;
-
coby provozovatel umožní dítěti výkon umělecké, kulturní, sportovní a reklamní činnosti bez povolení nebo podmínky tohoto povolení poruší.
Absolutně nejvyšší pokuta může být ale orgánem inspekce práce uložena zaměstnavateli za nedodržení písemné formy pracovní smlouvy, dohody o pracovní činnosti nebo dohody o provedení práce, a to ve výši až 10 000 000 Kč. Stejnou výší pokuty může být dle zákona o zaměstnanosti postižen ten zaměstnavatel, který umožní fyzické osobě výkon nelegální práce (tedy výkon závislé práce mimo pracovněprávní vztah) a právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba za zastřené zprostředkování zaměstnání. V tomto případě zákon stanoví dokonce též pokutu minimální, a to ve výši nejméně 50 000 Kč (k tomu viz dále).
Správní uvážení o výši pokuty
Podle § 37 zákona č. 250/2016 Sb. se při určení druhu správního trestu a jeho výměry přihlédne mj.:
- k povaze a závažnosti přestupku (viz dále),
- k tomu, že o některém z více přestupků, které byly spáchány jedním skutkem nebo více skutky, nebylo rozhodnuto ve společném řízení,
- k přitěžujícím a polehčujícím okolnostem (polehčující okolností je např. to, že obviněný napomáhal k odstranění škodlivého následku přestupku nebo dobrovolně nahradil způsobenou škodu, přitěžující okolností naopak to, že spáchal přestupek opakovaně nebo spáchal přestupků více),
- u právnické nebo podnikající fyzické osoby k povaze její činnosti.
Povahu a závažnost přestupku vymezuje ustanovení § 38 zákona č. 250/2016 Sb. a podle něho jsou dány především:
- významem zákonem chráněného zájmu, který byl přestupkem porušen nebo ohrožen,
- významem a rozsahem následku přestupku,
- způsobem spáchání přestupku,
- okolnostmi spáchání přestupku,
- u fyzické osoby též druhem a mírou jejího zavinění, popřípadě pohnutkou, je-li tato znakem skutkové podstaty přestupku,
- délkou doby, po kterou trvalo protiprávní jednání pachatele nebo po kterou trval protiprávní stav udržovaný protiprávním jednáním pachatele, a
- počtem jednotlivých dílčích útoků, které tvoří pokračování v…