Ženy (těhotné ženy, kojící ženy, matky)

13.4.2

Ženy (těhotné ženy, kojící ženy, matky)

Ing. Růžena Klímová

 NahoruZakázané práce

Pracovní podmínky zaměstnankyň upravuje zákoník práce v § 238 až 242 ZP. Podle těchto ustanovení je zakázáno zaměstnávat zaměstnankyně pracemi, které ohrožují jejich mateřství. Dále je zakázáno zaměstnávat těhotnou zaměstnankyni, zaměstnankyni, která kojí, a zaměstnankyni – matku do konce devátého měsíce po porodu pracemi, pro které nejsou podle lékařského posudku zdravotně způsobilé.

 NahoruPřevod zaměstnankyně na jinou práci

Zaměstnankyni, která dosud koná zakázanou práci, je zaměstnavatel povinen převést na jinou vhodnou práci po dobu tohoto zákazu [ § 41 odst. 1 písm. c) ZP ]. Dosahuje-li těhotná zaměstnankyně bez svého zavinění nižšího výdělku, přísluší jí vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství podle zákona o nemocenském pojištění. Požádá-li těhotná zaměstnankyně pracující v noci o převedení na práci ve dne, je zaměstnavatel povinen jí vyhovět (§ 239 ZP).

Dále platí, že:

• zaměstnankyně těhotné a pečující o děti do 8 let smějí být vysílány na pracovní cesty mimo obvod obce svého pracoviště nebo bydliště jen na základě svého výslovného souhlasu a přeloženy mohou být jen na svou žádost (§ 240 odst. 1 ZP),

• požádá-li zaměstnankyně pečující o dítě mladší než 15 let o kratší pracovní dobu nebo jinou úpravu pracovní doby pro ni vhodnější než úprava obecně platná u zaměstnavatele, je zaměstnavatel povinen jí vyhovět, pokud mu v tom nebrání vážné provozní důvody (§ 241 odst. 2 ZP); pokud nevyhoví, je povinen to písemně odůvodnit,

• požádá-li zaměstnankyně, jejíž žádosti o kratší pracovní dobu bylo vyhověno, zaměstnavatele písemně o obnovení nebo částečné obnovení rozsahu původní týdenní pracovní doby a zaměstnavatel této žádosti nevyhoví, je povinen to písemně odůvodnit,

• při zařazování zaměstnankyň (i zaměstnanců) pečujících o děti do směn je zaměstnavatel povinen přihlížet k jejich potřebám plynoucím z této péče (§ 241 odst. 1 ZP),

• požádá-li těhotná zaměstnankyně nebo zaměstnankyně pečující o dítě mladší než 9 let zaměstnavatele písemně o výkon práce na dálku a zaměstnavatel této žádosti nevyhoví, je povinen to písemně odůvodnit,

• pro těhotné zaměstnankyně a zaměstnankyně na mateřské a rodičovské dovolené platí zákaz výpovědi [ § 53 odst. 1 písm. d) ZP ], s výjimkami uvedenými v § 54, a zákaz okamžitého zrušení pracovního poměru (§ 55 odst. 2 ZP),

• zaměstnavatel je povinen informovat těhotné zaměstnankyně a zaměstnankyně, které kojí, a zaměstnankyně do konce 9. měsíce po porodu o případné expozici rizikových faktorů [ § 103 odst. 1 písm. h) ZP ].

 NahoruPřestávky ke kojení

Zvláštní režim pak platí pro zaměstnankyně kojící své dítě (§ 242 ZP). Této zaměstnankyni je zaměstnavatel povinen poskytovat kromě přestávek v práci též přestávky ke kojení, a to dvě půlhodinové přestávky (během normální směny) na každé dítě do konce 1. roku věku dítěte a jednu stejně dlouhou přestávku v dalších třech měsících. Má-li zaměstnankyně sjednánu kratší pracovní dobu (nejméně poloviční), přísluší jí jedna půlhodinová přestávka do konce 1. roku věku dítěte. Kojí-li zaměstnankyně více dětí, přísluší přestávka na každé dítě. Tyto přestávky se započítávají do pracovní doby a přísluší za ně náhrada mzdy (platu) ve výši průměrného výdělku.

 NahoruMateřská a rodičovská dovolená

Do pracovněprávní oblasti patří ještě nárok zaměstnankyně na mateřskou dovolenou v souvislosti s porodem a péčí o narozené dítě (§ 195 ZP), nárok na rodičovskou dovolenou (§ 196 ZP) a povinnost zaměstnavatele poskytnout zaměstnankyni, která o to požádá, dovolenou tak, aby bezprostředně navazovala na mateřskou dovolenou (§ 217 odst. 5 ZP).

Rodičovská dovolená přísluší matce dítěte po skončení mateřské dovolené, a to v rozsahu, o jaký požádá, ne však déle než do doby, kdy dítě dosáhne věku 3 let. Žádost podává zaměstnankyně alespoň 30 dnů před nástupem na rodičovskou dovolenou, nebrání-li tomu vážné důvody na její straně; žádost musí obsahovat dobu trvání rodičovské dovolené a lze ji podávat i opakovaně.

 NahoruMzdové podmínky

Ve mzdové oblasti platí pro zaměstnankyně stejně jako pro všechny zaměstnance především obecné zásady obsažené v ustanovení § 110 ZP. Proto není zaměstnavatel oprávněn činit jakýkoli rozdíl při odměňování prací stejné hodnoty mezi muži a ženami. Pokud zaměstnavatel tak přesto činí, jde o porušení § 1a odst. 1 písm. c) ZP, který ukládá zaměstnavateli spravedlivé odměňování zaměstnance, rovné zacházení a zákaz diskriminace zaměstnanců. Zaměstnankyně má tedy právo se bránit vůči…