3.10.4
Dohoda o úpravě pracovní doby
JUDr. Věra Bognárová
NahoruDohoda o úpravě pracovní doby
Zaměstnavatel .............. (uvést jeho přesné označení, sídlo, IČO), zastoupený .................
a
zaměstnanec ............. (jméno a příjmení), narozen dne ....... číslo OP ......... trvale bytem .........
(dále jen “zaměstnavatel“ a “zaměstnanec“)
uzavírají tuto
dohodu o úpravě pracovní doby.
- Podle pracovní smlouvy uzavřené dne ..... zaměstnanec pracuje u zaměstnavatele v pracovním poměru jako ........... (uvést druh práce).
- Zaměstnanec a zaměstnavatel se na základě žádosti zaměstnance dohodli na tomto rozvržení stanovené nebo kratší týdenní pracovní doby ............. (uvést konkrétní rozvržení).
- Úprava pracovní doby se sjednává od ... (uvést konkrétní datum), případně do .. (uvést konkrétní datum).
- V ostatním se sjednaný pracovní poměr nemění.
- Tato dohoda byla sepsána ve dvou vyhotoveních, z nichž jedno převzal zaměstnavatel a jedno zaměstnanec.
V ............. dne ....................
........................ ................................
podpis zaměstnance razítko zaměstnavatele a podpis
oprávněného zaměstnance
Právní úprava:
Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v platném znění
-
§ 4 ZP
-
§ 4a odst.1 a 2 ZP
-
§ 83 až § 92 ZP
-
§ 241 odst. 2 ZP
Zákon. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník
-
§ 1 NOZ
-
§ 1724 až § 1766 NOZ
Komentář:
Zaměstnavatel se zaměstnancem mohou dohodnout, že se na zaměstnance bude vztahovat dohodnuté rozvržení pracovní doby, které bude odlišné od rozvržení pracovní doby stanovené obecně zaměstnavatelem pro všechny zaměstnance. Zákoník práce výslovně tuto možnost neuvádí (s výjimkou § 241 odst. 2 ZP), možnost odchylné úpravy vyplývá z § 1 odst. 2 NOZ. Podle tohoto ustanovení platí, že nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona. Zakázaná jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. Úprava občanského zákníku ohledně možnosti odchylné úpravy se na základě § 4 ZP použije i pro pracovněprávní vztahy. Při sjednání odchylné úpravy práv a povinností v pracovněprávních vztazích je však nutné dodržet zásady upravené v § 4a ZP. Odchylná úprava práv a povinností v pracovněprávních vztazích nesmí být nižší nebo vyšší, než je právo nebo povinnost, které stanoví zákoník práce nebo kolektivní smlouva jako nejméně nebo nejvýše přípustné. K odchylné úpravě v pracovněprávních vztazích může dojít smlouvou, jakož i vnitřním předpisem. K úpravě povinností zaměstnance však může dojít jen smlouvou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. Při sjednání úpravy pracovní doby se jedná současně i o úpravu povinností zaměstnance, protože se pracovní dobou vymezuje jeho povinnost práci pro zaměstnavatele konat. Dohoda o odchylné úpravě pracovní doby může být sjednána výhradně individuální dohodou mezi konkrétním zaměstnancem a zaměstnavatelem. Zákoník práce obsah této dohody výslovně omezuje jediným ustanovením, které je obsaženo v § 83 ZP. Délka pracovní směny i při jakékoliv individuální úpravě rozvržené pracovní doby nesmí přesáhnout 12 hodin. Sjednat jinou úpravu pracovní doby je možné při jakémkoliv rozvržení pracovní doby, tzn. jak v rovnoměrném, tak i v nerovnoměrném rozvržení pracovní doby. Není také ani vyloučeno, aby při úpravě byl použit vlastní způsob pružného rozvržení pracovní doby. I při jiné úpravě rozvržení pracovní doby musí zaměstnavatel dodržet zásady týkající se základních zásad jejího rozvržení obecně, a to především nesmí překročit její maximálně připuštěnou týdenní délku, která je stanovena v § 79 ZP a pro mladistvé zaměstnance v § 79a ZP. Délka týdenní pracovní doby nesmí ani při odchylném ujednání přesáhnout v těchto ustanoveních stanovené limity.
Při rozvržení týdenní pracovní doby může dojít v podstatě k jakékoliv dohodě, která bude zaměstnavateli a zaměstnanci vyhovovat a na níž se dohodnou. Rozvržení pracovní doby pro všechny zaměstnance určuje zaměstnavatel, a proto v praxi zpravidla žádá o jinou úpravu pracovní doby zaměstnanec. Záleží především na provozních možnostech zaměstnavatele, zda může požadavku zaměstnance vyhovět. Zaměstnanec nemá obecně právo na jinou úpravu pracovní doby, záleží výhradně na dohodě zaměstnance a zaměstnavatele. Výjimkou v tomto směru je § 241 odst. 2 ZP, který dává právo zaměstnancům (ženám i mužům), kteří pečují o dítě do věku 15 let, těhotným zaměstnankyním a zaměstnankyním a zaměstnancům, kteří pečují o osoby závislé na pomoci jiných fyzických osob, na úpravu pracovní doby. Zaměstnavatel musí žádosti těchto zaměstnanců o kratší pracovní dobu nebo o jinou úpravu stanovené nebo kratší týdenní pracovní doby vyhovět, nebrání-li tomu vážné provozní důvody. Nejedná-li se o situace nebo osoby uvedené v § 241 odst. 2 ZP, záleží dohoda o jiné úpravě pracovní doby výhradně na souhlasném projevu vůle obou účastníků. Na rozdíl od obecné úpravy pracovní doby musí být žádost zaměstnance postupem podle § 241 odst. 2 ZP písemná. Obecně tato povinnost totiž není stanovena, protože obecná žádost zaměstnance není v zákoníku práce výslovně na žádném místě zmiňována. Jestliže zaměstnavatel písemné žádosti zaměstnance o jinou vhodnou úpravu kratší nebo stanovené týdenní pracovní doby nevyhoví a uvede, že mu v jejím vyhovění brání vážné provozní důvody, může své právo podle § 241 odst. 2 ZP oprávněný zaměstnanec uplatnit u příslušného soudu. Na písemnou žádost zaměstnance nebo zaměstnankyně o úpravu pracovní doby je v tomto případě zaměstnavatel povinen písemně reagovat a písemně odůvodnit její odmítnutí. Pokud zaměstnavatel se žádostí souhlasí, sjedná se následně dohoda o úpravě pracovní doby podle přiloženého vzoru. Odchylný režim po novele zákoníku práce spočívá výhradně v tom, že zatímco žádosti zaměstnance o úpravu pracovní doby nemusí zaměstnavatel vyhovět, záleží na jeho rozhodnutí, zda jí vyhoví nebo ne, nemusí ani zaměstnanci sdělit důvody, pro které mu nevyhověl, má písemná žádost podle § 241 odst. 1 ZP oprávněného zaměstnance jiný právní režim. Stejné je pouze to, že když zaměstnavatel žádosti vyhoví, sjedná se dohoda o úpravě pracovní doby podle přiloženého vzoru. Ustanovení § 241 odst. 2 ZP totiž zakládá právo konkrétního zaměstnance na úpravu kratší nebo stanovené pracovní doby, jsou-li splněny podmínky. Pokud této žádosti zaměstnavatel…
