3.10.7
Sdělení zaměstnavatele na žádost zaměstnance pečujícího o dítě o kratší pracovní dobu (o jinou úpravu pracovní doby) § 241 odst. 2 ZP (nevyhovění žádosti)
JUDr. Věra Bognárová
Zaměstnavatel (název a sídlo, IČO): ............................................................................
Zastoupený: ........................................................................................................
Zaměstnanec (jméno, příjmení, bydliště): .....................................................................
(dále jen "zaměstnavatel“ a "zaměstnanec“)
Věc: Zamítnutí žádosti o kratší pracovní dobu
Dopisem ze dne ........... jste zaměstnavatele podle § 241 odst. 2 ZP požádal z důvodu péče o syna .......... .(jméno), nar. dne ........... o kratší pracovní dobu v rozsahu .................................
Sdělujeme Vám, že Vaší žádosti zaměstnavatel vyhovět nemůže, protože mu v tom brání vážné provozní důvody, které spočívají v tom, že ................................(zamítnutí je potřebné písemně odůvodnit).
V ..................... dne ...................
...........................................
razítko zaměstnavatele
podpis statutárního orgánu
Zaměstnanec převzal dne .......
Právní úprava:
Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v platném znění
Komentář:
Požádá-li zaměstnankyně nebo zaměstnanec pečující o dítě mladší než 15 let, těhotná zaměstnankyně nebo zaměstnanec, který prokáže, že převážně sám dlouhodobě pečuje o osobu, která se podle § 8 zákona č. 108/2006 Sb. o sociálních službách. považuje za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II (středně těžká závislost), ve stupni III (těžká závislost) nebo stupni IV (úplná závislost), o kratší pracovní dobu nebo jinou vhodnou úpravu stanovené nebo kratší týdenní pracovní doby, je zaměstnavatel povinen vyhovět žádosti, nebrání-li tomu vážné provozní důvody.
Jedná se o právo zaměstnance, zaměstnavatel má povinnost žádosti vyhovět a odmítnout navrženou úpravu pracovní doby může pouze v případě, že mu v kratší pracovní době nebo v jiné požadované úpravě kratší nebo stanovené pracovní doby brání vážné provozní důvody. Právo na úpravu pracovní doby může oprávněný zaměstnanec v případě záporného stanoviska zaměstnavatele uplatnit také soudně. V případě soudního sporu prokazuje existenci vážných provozních důvodů zaměstnavatel.
Nemůže-li zaměstnavatel žádosti v požadovaném rozsahu nebo úpravě z vážných provozních důvodů vyhovět, může zaměstnanci navrhnout jiné řešení. Úprava obsažená v § 241 odst. 2 ZP je ustanovením chránícím zaměstnance, zaměstnavatel by se proto před nevyhověním žádosti měl pokusit nalézt řešení přijatelné pro obě strany, protože soudní spor sice po právní stránce situaci vyřeší, soudní řízení je ale zpravidla dlouhodobé a vztahy mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem soudní spor zásadně…
