§ 28 ZNP - Podpůrčí doba u poživatele starobního důchodu a invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně

U poživatelů starobního důchodu nebo invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně je kratší podpůrčí doba (tj. 70 kalendářních dnů), která se však počítá (na rozdíl od obecné podpůrčí doby podle § 26 ZNP) až od 15. kalendářního dne trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény. Vedle této kratší podpůrčí doby 70 kalendářních dnů však platí ještě obecná podpůrčí doba, takže je-li již vyčerpána (vlivem zápočtu předchozích dočasných pracovních neschopností) tato obecná podpůrčí doba, nemocenské se poživatelům těchto důchodů nevyplácí, i když nebyla vyčerpána podpůrčí doba 70 kalendářních dnů. Podpůrčí doba 70 kalendářních dnů platí v kalendářním roce i pro další dočasné pracovní neschopnosti vzniklé v témže kalendářním roce, tj. při další dočasné pracovní neschopnosti činí podpůrčí doba pouze nevyčerpanou část. Do podpůrčí doby 70 kalendářních dnů se nezapočítávají dočasné pracovní neschopnosti doby před přiznáním starobního důchodu nebo invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně.

U poživatele invalidního důchodu pro invaliditu prvního nebo druhého stupně podpůrčí doba omezena není. Pokud v době dočasné pracovní neschopnosti byl poživateli tohoto důchodu změněn stupeň invalidity na třetí stupeň, počítá se omezená podpůrčí doba ode dne změny stupně invalidity.

V případě tzv. neplaceného volna (tj. pracovního volna poskytnutého zaměstnavatelem, aniž by byl na poskytnutí volna nárok podle právních předpisů) záleží na dni, kdy dočasná pracovní neschopnost vznikla, tj. zda vznikla před nástupem na takové volno nebo v první den tohoto volna (v těchto případech se nemocenské vyplácí; to platí obdobně pro náhradu mzdy nebo platu) nebo od druhého či dalšího dne tohoto volna (v tomto případě se nemocenské až do konce doby, po kterou mělo neplacené volno trvat, nevyplácí a začne se vyplácet nejdříve ode dne, kdy již toto volno netrvá).