Možná takové situace dobře znáte. Už se po náročném dni
chystáte odejít z práce, když se mezi dveřmi objeví šéf: „To je dobře, že jsi
ještě tady! Potřeboval bych urgentně (dosaďte si sami). Dost to chvátá,
vlastně to potřebuju ještě dneska“.
Jak obvykle reagujete v takových situacích? Moc se Vám
do toho nechce, ale přesto automaticky řeknete „ano“? Přijímáte další a další
úkoly a požadavky druhých lidí?
Jestliže přijmeme více úkolů, než jsme schopni
zvládnout, spolehlivě sami sebe vystavujeme časovému tlaku. Proč to děláme?
Někdy z potřeby ukázat okolí i celému světu, jak jsme skvělí a výkonní. Často z
nedostatku odvahy přiznat, že něco nezvládneme, že něco je nad naše síly.
Mnohdy nedokážeme nový úkol odmítnout z obavy, jaké to pro nás bude mít
důsledky, co si o nás budou druzí lidé myslet a jak se budou cítit.
Udělejte si chvilku času a zamyslete se nad
následujícími otázkami:
Kdybyste měli skutečně zodpovědně vykonat všechny činnosti a
úkoly, které jste přijali, kolik času byste na to potřebovali?
Kolik času máte skutečně k dispozici?
Neslíbili jste náhodou druhým více času, než máte? Pokud ano,
nejednáte čestně: je to, jako byste druhým lidem vystavovali nekryté šeky.
Aby nám úkoly nepřerostly přes hlavu, musíme občas umět
říci NE. Důležité přitom je vyslovit svůj nesouhlas jasně, energicky a
asertivně. To, co nám často brání vyslovit odmítnutí, jsou nevyslovené
obavy:
Jak se bude druhá osoba cítit?
Vyrovnat se s první obavou pomáhá toto přesvědčení:
Když říkáte NE, odmítáte žádost, neodmítáte osobu. Často totiž podvědomě
předpokládáme, že lidé budou považovat odmítnutí za zavržení své osoby. Ale tak
tomu nemusí být. Záleží na formulaci, kterou použijete. Kromě toho
můžete být odpovědní za svoje vlastní emoce, ale nikdy nemůžete přijmout
zodpovědnost za to, jak se budou druzí lidé cítit. I když Vaše odmítnutí
vyvolá v druhém člověku negativní emoce (naštvání, zklamání apod.), jsou to
jeho emoce a je na něm, jak se s nimi vyrovná. Žádný člověk na světě není
povinen vždy a všem vyhovět.
Jaké bude mít odmítnutí důsledky?
Obavy z důsledků odmítnutí jsou často
iracionální. Řada lidí má od dětství zafixovaný imperativ, že
spolupracovat a pomoci druhým lidem je nutné téměř za jakoukoliv cenu. Toto
přesvědčení bývá častější u žen než u mužů a souvisí s naší výchovou a ranými
zážitky. Zeptejte se sami sebe: „Co se skutečně stane, jestliže odmítnu? Co
nejhoršího by se mohlo stát?“ Ve svých představách si často vytváříme
katastrofické scénáře, které ve skutečnosti nejsou příliš reálné.
Bude mé odmítnutí přijato…
