Jiná úprava pracovní doby

Zaměstnavatel i zaměstnanec se mohou dohodnout na jiném rozvržení pracovní doby, než které u zaměstnavatele obecně platí. Podívejme se, jaké zásady je třeba při takovém ujednání respektovat.

Zákoník práce výslovně tuto možnost neuvádí (s výjimkou § 241 odst. 2 zákoníku práce), možnost odchylné úpravy vyplývá z § 1 odst. 2 občanského zákoníku.

Při sjednání odchylné úpravy práv a povinností v pracovněprávních vztazích je však nutné dodržet zásady upravené v § 4a zákoníku práce. Odchylná úprava práv a povinností v pracovněprávních vztazích nesmí být nižší nebo vyšší, než je právo nebo povinnost, které stanoví zákoník práce nebo kolektivní smlouva jako nejméně nebo nejvýše přípustné. K odchylné úpravě…