VZNIK A ZÁNIK POJIŠTĚNÍ, PŘÍJMY ZÚČTOVANÉ PO SKONČENÍ ZAMĚSTNÁNÍ
Zaměstnanci vznikne účast na pojištění dnem faktického nástupu do zaměstnání zakládajícího účast na nemocenském pojištění. U zaměstnance v pracovním poměru může vzniknout účast na pojištění ještě před nástupem do zaměstnání, a to v situacích, kdy skutečnému dni nástupu do zaměstnání předchází den, za který přísluší náhrada mzdy nebo platu (například státní svátek).
Příklad č. 1
Zaměstnanec uzavřel pracovní poměr s nástupem od 1. 1. 2024. Účast na pojištění vznikla již od 1. 1. 2024, i když fakticky zaměstnanec nastoupil do práce až 2. 1. 2024. Den 1. 1. 2024 byl státní svátek, za který náležela zaměstnanci náhrada mzdy.
Účast na pojištění zaměstnanci zaniká posledním dnem, kterým zaměstnání zakládající účast na nemocenském pojištění skončilo.
V praxi běžně nastávají situace, kdy jsou zaměstnanci zúčtovány příjmy po skončení zaměstnání. U takových příjmů platí stejná pravidla pro zahrnutí do vyměřovacího základu zaměstnance jako u příjmů zúčtovaných během zaměstnání. Avšak i zde platí, že účast na nemocenském pojištění skončila posledním dnem zaměstnání.
Příklad č. 2
Zaměstnanci skončil pracovní poměr 30. 6. 2023. Zaměstnavatel mu dodatečně v prosinci 2023 vyplatil odměnu ve výši 20 000 Kč. Odměna bude zahrnuta do vyměřovacího základu zaměstnance a bude z ní odvedeno pojistné. Odměna se zúčtovala do prosince 2023 a pojistné musí zaměstnavatel zaplatit do 20. 1. 2024. Účast na nemocenském pojištění skončila 30. 6. 2023.
Výjimky z příjmů, které se nezahrnují do vyměřovacího základu zaměstnance a neodvádí se z nich pojistné, jsou stanoveny v § 5 odst. 2 zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti (dále jen "ZPSZ"). Ne vždy je pro zaměstnavatele jednoznačné takové příjmy určit.
ODSTUPNÉ
Poměrně často využívanou a mnohdy složitou výjimkou je odstupné, které se nezahrnuje do vyměřovacího základu zaměstnance pro odvod pojistného. Samotný ZPSZ neobsahuje definici pojmu "odstupné" a odkazuje na zvláštní právní předpisy. V zákoně č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen "ZP") je odstupné řešeno v § 67 ZP a násl. Podle zákoníku práce náleží zaměstnanci odstupné, pokud u něj došlo k rozvázání pracovního poměru výpovědí nebo dohodou podle § 52 písm. a) až c) ZP.
V souvislosti s výše uvedenou problematikou odstupného podle zákoníku práce lze uvést zajímavý judikát Nejvyššího správního soudu (dále jen "NSS") č.j.: 6 Ads 90/2013-50. Tento rozsudek NSS se zabýval otázkou zahrnutí odstupného poskytnutého při ukončení pracovního poměru z důvodu pozbytí zdravotní způsobilosti do vyměřovacího základu zaměstnance. Otázkou bylo, zda zaměstnavatel postupoval správně, když vyloučil z vyměřovacího základu zaměstnance odstupné, které mu poskytl v souvislosti s rozvázáním pracovního poměru podle § 52 písm. e) ZP, tedy z důvodu dlouhodobého pozbytí zdravotní způsobilosti. Jak již bylo výše uvedeno, v § 67 ZP jsou pro poskytnutí odstupného uvedeny pouze důvody rozvázání pracovního poměru podle § 52 písm. a) až c) ZP a rozvázání pracovního poměru podle § 52 písm. e) ZP zde uvedeno není.
Mohlo by se jevit, že na odstupné poskytnuté v souvislosti s rozvázáním pracovního poměru podle § 52 písm. e) ZP nevznikl nárok podle zvláštního právního předpisu (zákoníku práce), a že se na takové odstupné nevztahuje výjimka podle § 5 odst. 2 písm. b) ZPSZ. Takové odstupné by muselo být zahrnuto do vyměřovacího základu zaměstnance a muselo by z něj být odvedeno pojistné.
NSS však ve výše uvedeném rozsudku dal za pravdu zaměstnavateli a dospěl…
