Ne každý se na pracovní cestu těší, ne každý na ni může odjet.
V § 240 zákoníku práce je upravena možnost vysílání těhotných žen a zaměstnankyň i zaměstnanců pečujících o děti, popřípadě o jiné uvedené osoby, na pracovní cesty. Tito zaměstnanci mohou být vysláni na pracovní cestu mimo obvod obce svého pracoviště nebo bydliště jen se svým souhlasem.
Tomu je nutné rozumět tak, že pokud je s nimi dohodnuta možnost vysílání na pracovní cesty podle § 42 odst. 1 zákoníku práce , není sice nutné se jich před každou takovou pracovní cestou dotazovat na souhlas, nicméně mají právo vykonání pracovní cesty odmítnout. Ustanovení § 240 zákoníku práce je speciální právní úpravou, která má přednost před obecnou úpravou…