Jednou z možností, jak mohou zaměstnavatelé řešit aktuální pokles odbytu, je tzv. částečná nezaměstnanost, která je upravena v § 209 zákoníku práce.
Při řešení právních důsledků nemožnosti zaměstnavatele přidělovat po určitou dobu práci anebo nemožnosti přidělovat ji v rozsahu stanovené týdenní pracovní doby, musí zaměstnavatel zohlednit dvě zákonná ustanovení. Jednak povinnost uloženou zaměstnavateli § 38 odst. 1 písm. a) ZP po celou dobu trvání pracovního poměru přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy buď v rozsahu sjednané délky pracovní doby (§ 80 ZP), anebo v rozsahu stanovené týdenní pracovní doby (§ 79 ZP). Dále musí zaměstnavatel vyjít z ustanovení § 34b odst. 1 ZP, podle kterého má zaměstnanec v pracovním poměru právo na přidělování práce v rozsahu stanovené týdenní pracovní doby s výjimkou konta pracovní doby podle § 86 a § 87 ZP.
Možností jak postupovat je § 209 ZP, který upravuje tzv. částečnou nezaměstnanost. Tato formulace vyjadřuje skutečnost, že zaměstnavatel není schopen zaměstnancům práci přidělovat v celém původním rozsahu, dochází k částečnému omezení, předpokládá se na přechodnou dobu. Ustanovení § 209 ZP přenáší dopady toho, že zaměstnavatel ztratil částečně odbyt a poptávku po poskytovaných službách a zboží, i na zaměstnance. Omezení spočívá v tom, že zaměstnanci po dobu, kdy mu práce není z tohoto důvodu přidělována, nepřísluší náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku, ale v menším rozsahu, nejméně však 60 % průměrného výdělku. Pod hranici 60 % průměrného výdělku ani v případě postupu podle § 209 ZP nelze zaměstnanci náhradu mzdy snížit. Podíl zaměstnance na snížení poptávky či odbytu výrobků se proto pohybuje v maximálním rozsahu 40 %.
O překážku z důvodu částečné nezaměstnanosti se může jednat výhradně u zaměstnavatele tzv. podnikatelského typu, jiného než uvedeného v § 109 odst. 3 ZP. Zaměstnavatelé uvedení v tomto ustanovení, kteří odměňují zaměstnance za výkon práce platem, nemohou podle ustanovení § 209 ZP nikdy postupovat. Dojde-li u nich k omezení poptávky po poskytovaných službách, může připadat v úvahu výhradně postup podle ustanovení § 208 ZP. Tzn., že nebude-li zaměstnavatel zaměstnanci přidělovat práci, vždy bude zaměstnanci příslušet za tuto dobu náhrada platu ve výši průměrného výdělku, a pokud se bude jednat o dobu nikoliv dočasnou, nezbylo by nic jiného než ukončení pracovního poměru z organizačních důvodů. Zaměstnavatelé, kteří nemohou ustanovení § 209 ZP použít, jsou stát, územní samosprávný celek, státní fond, příspěvková organizace, jejíž náklady na platy a odměny za pracovní pohotovost jsou plně zabezpečovány z příspěvku na provoz poskytovaného z rozpočtu zřizovatele nebo z úhrad podle zvláštních právních předpisů, školská právnická osoba zřízená Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, krajem, obcí nebo dobrovolným svazkem obcí podle školského zákona nebo regionální rada regionu soudržnosti.
Postup zaměstnavatele podle § 209 ZP je odlišný podle toho, zda u zaměstnavatele působí či nepůsobí odborová organizace. Jestliže u zaměstnavatele působí odborová organizace, může s ní zaměstnavatel…
