Další pracovněprávní vztah a limity stanovené zákoníkem práce

Dotaz

Při překročení povoleného součtu doby pracovních činností (1,5 resp. 1,2 úvazku) požadují zaměstnanci snížení základního úvazku a převedení odpovídající mzdy do osobního ohodnocení. Můžu toto učinit? Musím přesunout celou částku? Neporušuji zákon, když budu tuto částku krátit? Potřebuji k tomu výslovný souhlas zaměstnance?

Právní předpisy

Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů

• § 2 odst. 1 ZP

• § 2 odst. 2 ZP

• § 4a odst. 4 ZP

• § 34b odst. 2 ZP

• § 34 odst. 1 písm. a) ZP

• § 38 odst. 1 písm. a) ZP

• § 109 odst. 1 ZP

• § 113 odst. 3 a 4 ZP

• § 346c ZP

• § 346e ZP

Odpověď

Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "ZP"), neobsahuje a neupravuje žádné povolené součty doby pracovních činností. Zákoník práce upravuje pouze limity stanovené týdenní pracovní doby, práce přesčas, minimálních dob odpočinku v rámci jednoho základního pracovněprávního vztahu a taktéž upravuje možnosti v situaci, kdy zaměstnanec vykonává práci u jednoho zaměstnavatele ve více základních pracovněprávních vztazích.

Dle ustanovení § 34b odst. 2 ZP platí, že zaměstnanec v dalším základním pracovněprávním vztahu u téhož zaměstnavatele nesmí vykonávat práce, které jsou stejně druhově vymezeny. U zaměstnavatele, jímž je stát, platí věta první jen tehdy, jedná-li se o výkon práce v téže organizační složce státu. To znamená, že zaměstnanec může pro téhož zaměstnavatele vykonávat činnost v dalším základním pracovněprávním vztahu za jediné podmínky, a to že se bude jednat o jiný druh práce [srov. § 34 odst. 1 písm. a) ZP], než byl sjednán v původním pracovním poměru. Důvodem pro takovouto úpravu je skutečnost, že pokud by zaměstnanec pro téhož zaměstnavatele vykonával v dalším pracovněprávním vztahu práce stejného druhu, umožňovalo by to obcházení právní úpravy pracovní doby, doby odpočinku a přesčasové práce. Pokud bude mít zaměstnanec např. dva pracovní poměry pro téhož zaměstnavatele, budou se posuzovat práva a povinnosti z nich vyplývající zcela samostatně. Uvedený princip samostatného posuzování jednotlivých pracovních poměrů platí i za situace, kdy zaměstnanec vykonává více pracovních poměrů pro různé zaměstnavatele. Avšak u jednoho zaměstnavatele se vždy musí jednat pouze o práce, které jsou různě druhově vymezeny. Není tak představitelné, aby zaměstnanec vykonával u jednoho zaměstnavatele stejnou práci v rámci pracovního poměru a dále ještě například na základě dohody o pracovní činnosti. Vámi uvedené násobky úvazku jsou z hlediska pracovního práva nesmyslné a zejména nedovolené (pokud by mělo jít o stejnou práci u jednoho zaměstnavatele).

Z hlediska odměňování v souladu s ustanovením § 109 odst. 1 ZP platí, že za…