2.3.6
Doba nepřetržitého odpočinku
Mgr. Jan Vácha
Dotaz
Kontrolou inspektorátu práce bylo zjištěno, že zaměstnavatel nerozvrhl pracovní dobu zaměstnanců při práci přesčas tak, aby zaměstnanci měli nepřetržitý odpočinek v týdnu během každého období sedmi po sobě jdoucích kalendářních dnů v trvání alespoň 35 hodin, případně nejméně 24 hodin s tím, že bude poskytnut nepřetržitý odpočinek v týdnu tak, aby za období 2 týdnů činila délka tohoto odpočinku celkem alespoň 70 hodin, a to dle předložené evidence pracovní doby u zaměstnanců.
Zaměstnanec nastoupil v pondělí na ranní směny od pondělí do pátku, v sobotu pracoval přesčas na ranní směně do 14.07 hod. Potom následoval odpočinek ve smyslu § 92 ZP. Další nástup do práce byl v pondělí na ranní směnu, registrace docházky 5.17 hod. Celková doba přestávky mezi páteční a pondělní směnou byla 39 hodin 10minut. Dle našeho názoru byl § 92 zákoníku práce dodržen Dle inspektorátu byla doba nepřetržitého odpočinku pouze 34 hodin. To by znamenalo, že počítají dobu odpočinku jenom do neděle do půlnoci.
Rádi bychom věděli, co se rozumí sedmi po sobě následujícími kalendářními dny. Zda pracovní týden pro tyto účely se rozumí od pondělí 0,01 hod. anebo v našem případě od začátku směny. Je stanovisko inspektorátu práce správné?
Právní předpisy
Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů
Odpověď
Obecná definice týdne je v současnosti obsažena v ustanovení § 350a zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákoník práce"). Dle tohoto ustanovení se týdnem pro účely zákoníku práce rozumí 7 po sobě následujících kalendářních dnů. Nejedná se tedy o týden kalendářní, ale o týden běžný. V případech, kdy zákoník práce stanoví lhůtu v týdnech, je tedy vždy nutné tuto lhůtu počítat jako běžný týden, nikoliv týden kalendářní. Pokud tedy došlo k události, od které má být počítána lhůta v týdnech, např. ve středu, je nutné počítat týden tak, že v následujícím týdnu skončí tato lhůta v úterý, tj. sedmý po sobě následující kalendářní den.
Do 31. 12. 2011 bylo shodné ustanovení definující týden zakotveno v ustanovení § 216 odst. 1 zákoníku práce. Toto ustanovení však bylo zakotveno pouze s ohledem na určení týdne dovolené. Vedle této definice týdne figurovala v zákoníku práce do 31. 12. 2011 definice týdne pro účely pracovní doby a doby odpočinku, a to v tehdy účinném ustanovení § 78 odst. 1 písm. j) zákoníku práce. Týdnem se pro účely úpravy pracovní doby a doby odpočinku rozumělo každé období na sebe navazujících sedmi dnů. Z této definice týdne odborná doktrína pro oblast pracovněprávní úpravy pracovní doby a doby odpočinku dovozovala, že týden může být jak časový interval od pondělí do neděle včetně (tedy kalendářní týden), tak časový interval od středy konkrétního týdne do úterý včetně dalšího týdne. Jelikož v uvedené definici chybělo u slova "den" slovo "kalendářní", dovozovalo se určitými zástupci odborné doktríny pro oblast pracovněprávní úpravy pracovní doby a doby odpočinku, že rozvrh pracovní doby (harmonogram směn) začíná tedy konkrétní hodinou, která je začátkem směny v konkrétním dnu a konkrétním týdnu, který je začátkem časového intervalu sedmi dnů po sobě jdoucích. V rámci tohoto časového intervalu musel být dodržen nepřetržitý odpočinek v týdnu.
Lhůtu počítanou v týdnech však zákoník práce upravuje i v řadě jiných ustanovení. S ohledem na tuto skutečnost a taktéž aby byly odstraněny pochybnosti, zákonodárce zahrnul definici týdne s účinností od 1. 1. 2012 mezi pojmy vztahující se k celému zákoníku práce. Dle současné definice právní úpravy již tak není pochyb, že definice týdne jako sedm po sobě následujících kalendářních dnů se vztahuje ke všem ustanovením zákoníku práce, ve kterých je lhůta…
