Jednou z nejčastějších otázek zaměstnanců po uskutečnění tuzemské
nebo zahraniční pracovní cesty je, zda si mohou za dobu trvání pracovní cesty
mimo pracovní dobu vybrat náhradní volno nebo zda mají nárok na přesčasový
příplatek. Podotýkají přitom, že pracovní cesta byla uskutečněna z vůle a ve
prospěch zaměstnavatele a že za tuto dobu, z jejich hlediska ztracenou, nemají
žádnou náhradu.
Při řešení uvedeného problému je nutno si uvědomit, že v
průběhu pracovní cesty nevykonává zaměstnanec zpravidla nikdy práci,
pro kterou byl na pracovní cestu vyslán, nepřetržitě. Část pracovní
cesty stráví cestou do místa, kde má příslušnou práci vykonat, část výkonem
příslušné práce, část čekáním, odpočinkem apod. a část cestou zpět do určeného
místa ukončení pracovní cesty. Pracovní cesta se tak skládá z těchto částí:
-
doba výkonu práce,
-
doba překážky v práci na straně zaměstnavatele,
-
doba strávená zaměstnancem na pracovní cestě jinak než výkonem
práce.
Důležitou roli přitom má také pracovní doba stanovená
zaměstnanci pro příslušný den rozvrhem směn.
Doba trvání pracovní cesty, tj. podle § 42 zákoníku práce cesty k výkonu práce
do jiného místa, než je místo výkonu práce sjednané v pracovní smlouvě, a podle § 156 odst. 2 zákoníku práce také cesty
mimo místo pravidelného pracoviště a cesty v souvislosti s mimořádným výkonem
práce mimo rozvrh směn v místě výkonu práce nebo pravidelného pracoviště, doba od nástupu na tuto cestu v zaměstnavatelem předem určeném místě
nástupu na cestu (začátku cesty) až do doby návratu z příslušné cesty do
zaměstnavatelem určeného místa ukončení cesty.
Doba výkonu práce je doba, po kterou zaměstnanec na
pracovní cestě skutečně vykonává práci, jejíž druh je se zaměstnancem sjednán v
pracovní smlouvě, příp. činnost, která se podle zákoníku práce za výkon práce
považuje (např. podle § 230 zákoníku práce účast zaměstnance na
školení za účelem prohlubování kvalifikace).
Doba strávená na pracovní cestě jinak než výkonem práce (plněním pracovních úkolů), která spadá do pracovní doby zaměstnance, se
podle ustanovení § 210 zákoníku práce považuje za překážku v práci na straně zaměstnavatele, při které se zaměstnanci mzda
nebo plat nekrátí. Jestliže však v důsledku způsobu odměňování mzda nebo plat
ušla, poskytne mu zaměstnavatel náhradu mzdy nebo platu ve výši průměrného
výdělku. Tato doba se tedy započítává do odpracované doby.
Práce přesčas je, podle ustanovení § 78 odst. 1 písm. i) ZP, práce
konaná na příkaz zaměstnavatele anebo s jeho souhlasem nad stanovenou týdenní
pracovní dobu vyplývající z předem stanoveného rozvržení pracovní doby a konaná
mimo rámec rozvrhu pracovních směn. Jestliže tedy zaměstnanec na pracovní cestě
provádí výkon práce, jejíž druh je sjednán v pracovní smlouvě (příp. provádí
činnost, která se podle zákoníku práce za výkon práce považuje) mimo rozvrhem
směn jemu stanovenou pracovní dobu, může jít, při splnění podmínek uvedených v § 78 a dalších zákoníku práce, o práci
přesčas. Prací přesčas na pracovní cestě tedy může být pouze doba výkonu
práce konané na této cestě mimo stanovenou pracovní dobu zaměstnance.
Pro úplnost je potřeba uvést, že podle ustanovení § 78 odst. 1 písm. i) ZP prací
přesčas není, napracovává-li zaměstnanec prací konanou nad stanovenou týdenní
pracovní dobu pracovní volno, které mu zaměstnavatel poskytl na jeho žádost. Ve
smyslu § 84 zákoníku práce může zaměstnavatel
rozvrh směn zaměstnance změnit.
Uplatňuje-li zaměstnanec pružnou pracovní dobu, postupuje se
především podle § 67 zákoníku práce. Podle tohoto
ustanovení se při pracovní cestě pružná pracovní doba neuplatní a pro
zaměstnance tak platí předem stanovené rozvržení týdenní pracovní doby do směn
určené také pro tento účel zaměstnavatelem.
Pro určení správné výše nároků zaměstnance při pracovní cestě je
tak, kromě znění pracovní smlouvy, důležitá:
-
doba trvání pracovní cesty,
-
rozvrhem směn stanovená pracovní doba příslušného zaměstnance
pro příslušný kalendářní den,
-
doba výkonu práce (plnění pracovních úkolů) v příslušném
kalendářním dni.
Jak již bylo uvedeno, doba strávená na pracovní cestě nebo na
cestě mimo pravidelné pracoviště jinak než plněním pracovních úkolů, která
spadá do pracovní doby, se považuje za překážku na straně zaměstnavatele a
zaměstnanci se za tuto dobu mzda nebo plat nekrátí. Čas strávený v průběhu
stanovené pracovní doby jinak než výkonem práce (např. jízdou v dopravním
prostředku, čekáním apod.) je tak překážkou na straně zaměstnavatele a do
odpracované doby se započítává.
Doba strávená na pracovní cestě mimo pracovní dobu zaměstnance, při které zaměstnanec výkon práce neprovádí, však výkonem práce
není a mzda nebo plat za tuto dobu mu nepřísluší. Samotnou dobu strávenou
na pracovní cestě mimo stanovenou pracovní dobu tak není možno považovat za
práci přesčas, neboť pro práci přesčas musí být splněna podstatná podmínka, a
to výkon práce mimo pracovní dobu stanovenou rozvrhem směn podle § 81 a dalších zákoníku práce.
Jestliže zaměstnanec na pracovní cestě mimo svou pracovní dobu stanovenou rozvrhem směn vykonává práci sjednanou v
pracovní smlouvě (např. výkon práce u zákazníka, obchodní jednání, účast na
školení za účelem prohloubení kvalifikace), může jít, při splnění dalších
podmínek stanovených zákoníkem práce, o práci přesčas.
Doba strávená zaměstnancem na pracovní cestě mimo
pracovní dobu stanovenou tomuto zaměstnanci rozvrhem směn na příslušný den jinak než výkonem práce (např. jízdou v dopravním prostředku, čekáním,
odpočinkem apod.), se tedy do odpracované doby nepočítá, nemůže být přesčasovou
prací a ani nemůže být zaměstnancem čerpána formou náhradního volna.
Jízda dopravním prostředkem se považuje za výkon práce pouze v
případě, že zaměstnance po dobu jízdy vykonává práci, jejíž druh má sjednán v
pracovní smlouvě. To tedy znamená, že např. u zaměstnance, který řídí na
pracovní cestě tzv. referentské vozidlo, bude jiný postup v případě, kdy řízení
takovéhoto vozidla jako druh práce v pracovní smlouvě sjednáno nemá, a
jiný v případě, kdy řízení vozidla v pracovní smlouvě jako druh práce sjednáno má, protože v tom případě při řízení vozidla vykonává práci
(druh práce sjednaný v pracovní smlouvě) a za dobu řízení vozidla, a to i mimo
pracovní dobu, mu přísluší mzda.
Výše uvedené platí při tuzemské i při zahraniční pracovní
cestě.
