Dotaz
Máme zaměstnance zařazené do kategorie A podle vyhlášky o radiační ochraně. Tito zaměstnanci jsou po celý kalendářní rok při práci vystavení nepříznivým účinkům ionizujícího záření s nárokem na dodatkovou dovolenou. Rok 2020 připadne 251 směn.
Zaměstnanec bude pracovat takto:
Má zaměstnanec nárok na celých 5 dnů dodatkové dovolené, vzhledem k tomu že mimo prostředí odpracoval méně jak 21 směn a proto není důvod ke snížení nároku.
Budeme to posuzovat tak, že zaměstnanec nepracoval v prostředí ionizujícího záření po celý kalendářní rok a nárok na dodatkovou dovolenou počítáme ze 190 směn: 190 : 21= 9/21 tj. 3,5 dne dodatkové dovolené.
Právní předpisy
Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů
Zákon č. 263/2016 Sb., atomový zákon, ve znění pozdějších předpisů
Vyhláška č. 422/2016 Sb., o radiační ochraně a zabezpečení radionuklidového zdroje
Odpověď
Ve Vámi uváděném případě přísluší zaměstnanci celý jeden týden dodatkové dovolené. Je tomu tak z těchto důvodů. Za prvé je nutné dle mého názoru vnímat dikci § 215 odst. 1 ZP takovým způsobem, že je zde uvedená podmínka výkonu práce zvlášť obtížné po celý kalendářní rok v námi diskutovaném případě splněna i tehdy, pokud pracovní poměr zaměstnance, při kterém může k práci zvlášť obtížné dojít (přičemž tato zvláštní obtížnost práce spočívá ve vystavení zaměstnance nepříznivým účinkům ionizujícího záření) po celý kalendářní rok, nehledě na skutečnost, že v některých směnách těmto účinkům vystaven není. Je tomu tak dle mého názoru proto, že pokud by u tohoto vlivu, který způsobuje zvláštní obtížnost, zákonodárce vyžadoval, aby byla splněna určitá minimální délka působení tohoto vlivu, výslovně by to v zákoně stanovil (jako tak učinil u jiných vlivů, které způsobují zvláštní obtížnost výkonu práce, kde je minimálním kritériem nutnost odpracování alespoň rozsahu poloviny stanovené týdenní pracovní doby při působení určitého zákonem stanoveného vlivu).
Navíc je nutno říci, že za zaměstnance, kteří jsou…
