Všem zaměstnancům v pracovním poměru vzniká právo na dovolenou,
pokud splní zákoníkem práce požadovaný počet odpracovaných dnů. Délka
dovolené je poté odvislá na délce trvání pracovního poměru v kalendářním roce
nebo počtu celých kalendářních měsíců jeho trvání v jednotlivém kalendářním
roce.
Zákoník práce kromě dodatkové dovolené, která přísluší pouze
některým zaměstnancům, rozlišuje dva druhy dovolené. Jednak dovolenou
podle § 212 ZP, která je formálně označena jako
dovolená za kalendářní rok či za poměrnou část, obecně se ale často označuje
jako řádná dovolená, a jednak dovolenou za odpracované dny podle § 214 ZP. Tyto dva druhy dovolené spolu
souvisí, a to proto, že pokud zaměstnanec nesplní podmínky na řádnou dovolenou
podle § 212 ZP, musí zaměstnavatel zjišťovat,
zda zaměstnanec nesplnil podmínky práva na dovolenou za odpracované dny podle § 214 ZP. Dovolená za odpracované dny
totiž stanoví "mírnější“ podmínky vzniku nároku na dovolenou a přísluší
zaměstnanci, kterému nevznikne právo na dovolenou podle § 212 ZP, za každých 21 odpracovaných
dnů.
Zaměstnanci nemůže současně vzniknout právo na oba druhy
dovolené, protože se navzájem vylučují. Zaměstnanec buď odpracuje 60 dnů v
kalendářním roce a vznikne mu právo na dovolenou podle § 212 ZP (nemůže mu ale současně vzniknout
právo na dovolenou podle § 214 ZP za odpracované dny), anebo je
tomu naopak. 60 dnů neodpracuje, právo na dovolenou podle § 212 ZP mu nevznikne, ale pokud odpracuje
alespoň 21 dnů, má právo na dovolenou za odpracované dny podle § 214 ZP. Shora uvedený komentář uvádím
proto, že s kombinací vzniku práva na řádnou dovolenou (§ 212) nebo na dovolenou za odpracované dny
(§ 214) musí zaměstnavatel počítat,
pokud je v pracovním poměru sjednána kratší pracovní doba a výkon práce není
dohodnut na všechny pracovní dny od pondělí do pátku.
Sjednat kratší pracovní dobu je možné podle § 80 ZP. Zákoník práce nestanoví žádné
minimální hranice, a lze proto sjednat pracovní dobu i tak, že zaměstnanec bude
práci konat 4 hodiny týdně. Pro další výklad je však rozhodující, jakým
způsobem bude tato týdenní pracovní doba rozvržena. Předpokládám, že
zaměstnanec tyto 4 hodiny odpracuje v jenom dni a tento den se pro účely
dovolené považuje za odpracovanou směnu.
Zaměstnavatel musí nejprve zjistit, na jaký druh dovolené
zaměstnanec při výkonu jedné směny v týdnu bude mít vůbec právo. Dovolená
podle § 212 ZP totiž zaměstnanci vznikne pouze
za podmínky, že v kalendářním roce, tj. v období od 1. 1. do 31. 12., odpracuje
60 dnů. Pokud pracovní doba bude sjednána na jednu pracovní směnu v týdnu, z
objektivních důvodů není tento počet dosažitelný (v roce je pouze 52-3 týdnů).
Právo na dovolenou podle § 212 ZP tak zaměstnanci nevznikne. V
tomto případě zaměstnavatel bude postupovat podle § 214 ZP a zaměstnanci poskytne dovolenou
za odpracované dny podle skutečně odpracovaných dnů. Dovolená za odpracované
dny přísluší za každých 21 odpracovaných dnů v příslušném kalendářním roce v
rozsahu 1/12 za kalendářní rok. Zaměstnanec, pokud bude pracovat v rozvržení
pracovní doby, které uvádíte celý kalendářní rok, odpracuje přibližně 52 nebo
53 směn; za…
