Dotaz
Obracím se na Vás s právním dotazem ohledně fondu pracovních hodin v nepřetržitém provozu. Pracuji jako administrátorka v nepřetržitém provozu. Pracovní smlouvu jsem podepisovala s ustanovením, že týdenní fond se sjednává na 37,5 hodin týdně.
Ráda bych se zeptala, jak se počítá fond pracovní doby v měsících ve kterých vychází státní svátek. Se změnou dovolené ze dnů na hodiny došlo k tomu, že HR a mzdová účtárna přišly na to, že v rozpisu, který už používáme 20 let, se pracuje údajně z nesprávným fondem pracovní doby. Celou dobu požíváme menší číslo v plánovacím kalendáři, (v měsíci, kdy je svátek ve všední den, za duben 20 dní, 150 hodin) a údajně bychom měli používat větší číslo (což je pracovní fond do kterého se započítávají i svátky - za duben 2021 je to 165 hodin). To znamená, že se nám tím snižuje počet přesčasových hodin v měsících se svátkem. Vlastně si ty svátky musíme napracovat, abychom splnili 37,5 hodin týdne v průběhu roku.
Právní předpisy
Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů
Odpověď
Vámi uvedený dotaz a nesnáze vyplývají z nesprávného pochopení právní úpravy pracovní doby a doby odpočinku v zákoně č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "ZP‟).
Je třeba hned na úvod říci, že pracovní doba zaměstnance je v zákoníku práce koncipována jako týdenní. Důležitá a právně relevantní časová veličina je v daném směru tedy týden, a nikoliv nějaký kalendářní měsíc. Kalendářní měsíc a s ním spojená určitá hodnota rozsahu pracovní doby, kterou používají plánovací kalendáře, tedy nejsou s ohledem na správné pracovněprávní posouzení problematiky rozsahu pracovní doby vůbec relevantní.
Pro posouzení právní problematiky pracovní doby a jejího rozsahu a práv zaměstnance spojených se svátky je podstatné rozvržení týdenní pracovní doby konkrétního zaměstnance. Pracovní dobu ve stanoveném, resp. sjednaném rozsahu týdenní pracovní doby rozvrhuje zaměstnanci v souladu s dikcí ustanovení § 81 ZP zaměstnavatel a určuje zaměstnanci i začátek a konec směn. Zaměstnavatel je v daném ohledu povinen vypracovat zaměstnanci písemný rozvrh týdenní pracovní doby, kterým určí začátek a konec směn, a seznámit s ním nebo s jeho změnou zaměstnance nejpozději 2 týdny před začátkem období, na něž je pracovní doba rozvržena, pokud se nedohodne se zaměstnancem na jiné době seznámení (§ 84 ZP). Zaměstnavatel takto rozvrhne konkrétnímu zaměstnanci jeho stanovenou nebo sjednanou týdenní pracovní dobu buď rovnoměrně v souladu s § 78 odst. 1 písm. l) ZP, tedy tak, že rozvrhuje zaměstnanci na jednotlivé týdny pracovní dobu přesně v rozsahu jeho stanovené týdenní pracovní doby, popřípadě sjednané kratší pracovní doby (ve Vámi uváděném případě by Vám tedy na každý týden rozvrhl zaměstnavatel 37,5 hodiny), nebo nerovnoměrně v souladu s dikcí ustanovení § 78 odst. 1 písm. m) ZP, tedy tak, že nerozvrhuje zaměstnanci rovnoměrně na jednotlivé týdny stanovenou týdenní pracovní dobu, popřípadě kratší pracovní dobu s tím, že průměrná týdenní pracovní doba nepřesáhne rozsah stanovené týdenní pracovní doby, popřípadě sjednané kratší pracovní doby zaměstnance, za období nejvýše 26 týdnů po sobě jdoucích. Jen kolektivní smlouva může toto období vymezit nejvýše na 52 týdnů po sobě jdoucích.
V rámci nerovnoměrného rozvrhování pracovní doby tedy dochází v průběhu zaměstnavatelem zvoleného vyrovnávacího období (které by mělo být ideálně určeno v násobcích týdnů, nikoliv v časové veličině kalendářních měsíců) u zaměstnance při rozvrhování pracovní doby ke zprůměrování jeho stanovené týdenní pracovní doby, resp. sjednané kratší pracovní doby přesně na rozsah stanovené týdenní pracovní doby, resp. sjednané kratší pracovní doby (ve Vašem případě by zaměstnavatel například zvolil 4týdenní vyrovnávací období, v jehož běhu by Vám byl oprávněn a zároveň povinen rozvrhnout v písemném rozvrhu týdenní pracovní doby do směn 150 hodin – 4 x 37,5 – na každý z týdnů tedy klidně odlišný rozsah hodin, ale tak, aby průměr rozvržených hodin za vyrovnávací období byl 37,5 hodiny týdně).
V rámci nerovnoměrného rozvržení pracovní doby tedy může dojít i zcela běžně k situaci, že v rámci směn rozvržených v příslušném kalendářním měsíci v kontextu zvoleného vyrovnávacího období a nerovnoměrné distribuce pracovní doby rozvrhované zaměstnavatelem zaměstnanci do směn zaměstnanec ve směnách odpracuje více pracovní doby (nebo naopak i méně pracovní doby), než kolik odpovídá zcela nezávaznému číslu rozsahu pracovní doby uváděnému v plánovacích kalendářích, a půjde o klasický výkon práce ve směnách v kontextu stanovené týdenní pracovní doby zaměstnance, resp. jeho sjednané kratší pracovní doby, a nikoliv o výkon práce přesčas (či o situaci, kdy by zaměstnanci nebyla rozvržena jemu příslušející pracovní doba ve veškerém jejím rozsahu). V daném ohledu je tedy nějaký nezávazný údaj o rozsahu pracovní doby, který je uváděn v plánovacích kalendářích v souvislosti s jednotlivými kalendářními měsíci, naprosto nesměrodatný.
Pokud v konkrétním měsíci dojde v rámci výkonu práce v rozvržených směnách k výkonu práce ve větším rozsahu, než kolik činí údaj o rozsahu "měsíční pracovní doby‟ uvedený v plánovacím kalendáři, nebude se u zaměstnance jednat o práci přesčas, neboť jsou jednak pro posuzování limitů pracovní doby a pro rozlišování mezi výkonem práce v rámci směn a výkonem práce přesčas plánovací kalendář a údaje o rozsahu práce za kalendářní měsíc v něm obsažené naprosto irelevantní, a jednak se prací přesčas rozumí v souladu s definicí uvedenou v § 78 odst. 1 písm. i) ZP práce konaná zaměstnancem na příkaz zaměstnavatele nebo s jeho souhlasem nad stanovenou týdenní pracovní dobu vyplývající z předem stanoveného rozvržení pracovní doby a konaná mimo rámec rozvrhu pracovních směn.
V rámci obou základních typů rozvrhování pracovní doby popsaných výše může být zaměstnavatelem zaměstnanci na den svátku rozvržena pracovní doba do směny, avšak také nemusí. V daném ohledu je pro zaměstnavatele relevantní přirozeně i ustanovení § 91 odst. 4 ZP, podle kterého může zaměstnavatel zaměstnancům nařídit ve svátek jen:
1. výkon prací, které je možné zaměstnanci nařídit ve dnech nepřetržitého odpočinku v týdnu, tj. (podle § 91 odst. 3 ZP) následujících nutných prací, které nemohou být provedeny v pracovních dnech. Jedná se o:
a) naléhavé opravné práce,
b) nakládací a vykládací práce,
c) inventurní a závěrkové práce,
d) práce konané v nepřetržitém provozu za zaměstnance, který se nedostavil na směnu,
e) při živelních událostech a v jiných obdobných mimořádných případech,
f) práce nutné se zřetelem na uspokojování životních, zdravotních, vzdělávacích, kulturních, tělovýchovných a sportovních potřeb obyvatelstva,
g) práce v dopravě,
… 
