Náhrada cestovních výdajů při výkonu práce v zahraničí

Dotaz

Můj dotaz se týká poskytování cestovních náhrad našemu zaměstnanci, který pracuje v režimu home office v zahraničí. Jedná se o italského občana, který má přechodný pobyt v ČR a trvalý pobyt v Itálii. V pracovní smlouvě má sjednáno místo výkonu práce v sídle zaměstnavatele v ČR a v dohodě o práci na dálku má sjednané místo výkonu práce bydliště přechodného pobytu v ČR a zároveň trvalé bydliště v Itálii. Odjel z ČR a pracuje trvale ze zahraničí. Jaký bude nárok na cestovní náhrady, resp. bude mít nárok pouze na náhrady za cestu do Itálie a první cestu zpět? Nebo má nárok i na stravné při výkonu práce v zahraničí?

Právní předpisy

Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů

• § 34 ZP

• § 42 ZP

• § 152 ZP

• § 172 ZP

• § 181 ZP

Odpověď

Neznám všechny související informace a obsah smluv uzavřených se zaměstnancem. Z obsahu dotazu vyvozuji, že jste uzavřeli  pracovní smlouvu, ve které je sjednáno místo výkonu práce (§ 34 ZP) v sídle zaměstnavatele. Následně jste se zaměstnancem uzavřeli  dohodu o práci na dálku, ve které jste sjednali, že místem výkonu práce je mimo sídla zaměstnavatele také bydliště zaměstnance. Pokud zaměstnance z pracovních důvodů a na příkaz zaměstnavatele vyjede mimo sjednané místo výkonu práce (§ 42 ZP), je na pracovní cestě s nárokem na cestovní náhrady.

Zákoník práce v ustanovení § 152 ZP vymezuje případy, kdy má zaměstnanec nárok na cestovní náhrady. Jedná se o taxativní (úplný výčet), ve kterém není zahrnuta cesta do práce (a zpět).   Pokud zaměstnanec…