Z důvodu pracovního úrazu byla zaměstnankyně 7 měsíců v dočasné
pracovní neschopnosti. Protože po jejím skončení již nemohla vykonávat
dosavadní práci a zaměstnavatel ji nemohl převést na jinou, protože takovou,
která by odpovídala jejímu zdravotnímu stavu, neměl, došlo z jeho strany k
podání výpovědi. V době trvání výpovědní doby ji zaměstnavatel nařídil čerpat
dovolenou. Poškozená se po skončení výpovědní doby přihlásila na úřadu práce
jako uchazečka o zaměstnání a zaměstnavatel jí začal poskytovat náhradu za
ztrátu na výdělku v rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody a
výdělkem ve výši minimální mzdy. Poškozená se domnívá, že tento způsob výpočtu
je pro ni nevýhodný, neboť minimální mzdu fakticky nepobírá.
Odpověď
Podle
§ 371 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník
práce (dále „ZP“), platí, že náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní
neschopnosti přísluší ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem
škody a výdělkem dosahovaným po pracovním úrazu s připočtením případného
invalidního důchodu poskytovaného z téhož důvodu. Jedná se o jeden z druhů
náhrady škody, která zaměstnanci v důsledku pracovního úrazu může vzniknout.
Jak již ze samotného názvu vyplývá, aby zaměstnanci na tento druh náhrady škody
vznikl nárok, musí mu škoda, spočívající ve ztrátě na výdělku, vzniknout
(průběžně vznikat). Jestliže tedy zaměstnanec například čerpá dovolenou nebo má
překážku v práci, za kterou mu náleží náhrada mzdy, pak mu pravděpodobně
nevzniká škoda spočívající ve ztrátě na výdělku, neboť ten je nahrazen náhradou
mzdy. Pro vznik nároku…
