Po stvoření světa Bůh sedmý den odpočíval. Zaměstnanci mají stejnou potřebu, a proto zákoník práce pamatuje na nepřetržitý odpočinek v týdnu.
Během každého období sedmi po sobě následujících kalendářních dnů musí být zajištěn při rozvržení pracovní doby odpočinek zaměstnance v týdnu v minimálním rozsahu 35 hodin. Pracují-li na pracovištích u zaměstnavatele mladiství zaměstnanci do 18 let, musí nepřetržitý odpočinek v týdnu u těchto zaměstnanců činit minimálně 48 hodin. Jestliže to umožňuje provoz zaměstnavatele, stanoví se nepřetržitý odpočinek v týdnu všem zaměstnancům na stejný den a tak, aby do něho spadala neděle. V některých případech může za dodržení podmínek stanovených zákoníkem práce v § 92 odst. 3 zaměstnavatel týdenní odpočinek zkrátit až na 24 hodin. Podmínkou zkrácení odpočinku je však vyrovnání zkráceného týdenního odpočinku v následujícím období tak, aby doba nepřetržitého odpočinku v týdnu za období dvou týdnů činila celkem alespoň 70 hodin.
Obdobně jako u nepřetržitého odpočinku mezi dvěma směnami se připouští i u nepřetržitého odpočinku v týdnu delší časové období pro kompenzaci zkráceného odpočinku u zaměstnanců v zemědělství. Nepřetržitý odpočinek musí být i při využití této výhody poskytnut tak, že bude činit za období 3 týdnů celkem alespoň 105 hodin a při sezónních pracích za období 6 týdnů alespoň 210 hodin.
Především při nerovnoměrném rozvržení pracovní doby dochází často k tomu, že zaměstnavatel pracovní dobu rozvrhuje i na sobotu a neděli. K tomu je nutné uvést, že zákoník práce ani jiný právní předpis nestanoví, že pracovními dny jsou pondělí až pátek a naopak, že dny pracovního klidu jsou soboty a neděle. Tato zásada však nepřímo vyplývá z ustanovení § 92 odst. 2 ZP, které…
