Dotaz
Chtěla bych se zeptat, zda dovolená, propustka, popř. svátek se počítá do stanovené týdenní pracovní doby pro určení přesčasů jako doba odpracovaná?
Uvedu příklad. Zaměstnanec odpracoval:
-
Po: 10.00-20.00 hod. (od 6.00-10.00 čerpal 0,5 dne dovolené + odpracoval 9,5 hod + 0,5 hod přestávka)
-
Út: 6.00 - 14.30 hod. (odpracoval 8 hod + 0,5 hod přestávka)
-
St: svátek
-
Čt: 6.00 - 14.30 hod. (odpracoval 8 hod + 0,5 hod přestávka)
-
Pá: 6.00 - 14.30 hod. (odpracoval 8 hod + 0,5 hod přestávka)
Zaměstnanec má stanovenou pracovní dobu od 6.00 do 14.30 hod vč. přestávky, 40 hod týdně. Na kolik hodin by měl nárok na přesčasový příplatek v tomto týdnu?
Právní předpisy
Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v platném znění
Odpověď
Obecně platí, že pokud zaměstnanec v pracovní době rozvržené mu zaměstnavatelem do směn nevykonává práci, musí pro to mít právem uznaný důvod. Pod právem uznaný důvod lze řadit i překážku v práci na straně zaměstnance nebo čerpání dovolené. Namísto zaměstnavatelem rozvržené směny tedy může zaměstnanec čerpat překážku v práci na straně zaměstnance, kterou musí zaměstnavateli řádně prokázat, nebo může čerpat na základě rozhodnutí zaměstnavatele na místo rozvržené směny či její části (minimálně však její poloviny) dovolenou za kalendářní rok či za odpracované dny.
Co se týče problematiky dne svátku, je nutné tazatele uvést do obecných souvislostí. V souladu s ustanovením § 81 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "ZP") platí, že pracovní dobu rozvrhuje zaměstnavatel a určí začátek a konec směn.
Zaměstnavatel může pracovní dobu zaměstnancům rozvrhovat na jednotlivé týdny rovnoměrně či nerovnoměrně.
Ustanovení § 84 ZP říká, že je zaměstnavatel při rozvržení pracovní doby povinen vypracovat písemný rozvrh týdenní pracovní doby a seznámit s ním nebo s jeho změnou zaměstnance v pracovním poměru nejpozději 2 týdny před začátkem období, na něž je pracovní doba rozvržena, pokud se nedohodne se zaměstnancem na jiné době seznámení. Tato povinnost platí pro zaměstnavatele jak při rovnoměrném, tak při nerovnoměrném rozvrhování pracovní doby.
Rovnoměrným rozvržením pracovní doby se rozumí v souladu s dikcí ustanovení § 78 odst. 1 písm. l) ZP takové rozvržení, při kterém zaměstnavatel rozvrhuje na jednotlivé týdny zaměstnanci jeho stanovenou týdenní pracovní dobu, popřípadě s ním sjednanou kratší pracovní dobu.
Nerovnoměrným rozvržením pracovní doby se rozumí takové rozvržení, při kterém zaměstnavatel nerozvrhuje rovnoměrně na jednotlivé týdny zaměstnanci stanovenou týdenní pracovní dobu (určenou pro příslušný pracovní režim dle ustanovení § 79 ZP), popřípadě kratší pracovní dobu s tím, že průměrná týdenní pracovní doba nesmí přesáhnout stanovenou týdenní pracovní dobu, popřípadě kratší pracovní dobu, za období nejvýše 26 týdnů po sobě jdoucích. Jen kolektivní smlouva může toto období vymezit nejvýše na 52 týdnů po sobě jdoucích (srov. § 78 odst. 1 písm. m) ZP). Zaměstnavatel je povinen seznámit zaměstnance s délkou tohoto jím zvoleného tzv. vyrovnávacího období, stejně tak jako zaměstnance musí seznámit se skutečností, od kdy do kdy vyrovnávací období trvá.
Obecně platí, že zaměstnavatel vypracuje předem harmonogram směn bez ohledu na to, na který den připadne svátek, pokud vycházíme z toho, že zaměstnavatel má vůbec v souladu s ustanovením § 91 odst. 4 ZP možnost zaměstnanci výkon práce na den svátku nařídit a rozvrhnout. Obecně taktéž platí, že svátek se do pracovní doby nezapočítává, pokud na den svátku není harmonogramem směn určena směna (jde tedy o dny nepřetržitého odpočinku v týdnu a o ostatní dny, na které není rozvržena směna, na něž zároveň připadne i den svátku). Pokud tedy zaměstnanec v den svátku směnu určenou nemá, musí svoji stanovenou týdenní pracovní dobu naplnit pomocí směn určených na jiné dny. Svátek tedy z hlediska možnosti rozvrhování směn tedy nehraje žádnou podstatnou roli a zaměstnanec podle rozvrhu směn v den svátku buď pracuje, nebo má volno.
Pokud budeme dále vycházet z toho, že zaměstnavatel má právní titul k nařízení práce ve svátek, mohou nastat tyto situace:
-
Zaměstnanec odměňovaný mzdou (§ 113 ZP a násl.) odpracuje v den svátku směnu, přísluší mu dosažená mzda a náhradní volno v rozsahu práce konané ve svátek, které mu bude poskytnuto nejpozději do konce třetího kalendářního měsíce následujícího po výkonu práce ve svátek nebo v jinak dohodnuté době. Za dobu čerpání náhradního volna přísluší zaměstnanci náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku (srov. § 115 odst. 1 ZP). Čerpá-li zaměstnanec náhradní volno za dobu práce ve svátek, pak se podle § 348 odst. 1 písm. c) ZP tato doba čerpání náhradního volna posuzuje jako výkon práce, ale zaměstnanec neobdrží příplatek za práci ve svátek. Doba čerpání náhradního volna se zaměstnanci započte jako odpracovaná do stanovené týdenní pracovní doby.
-
Zaměstnanec odměňovaný mzdou v den svátku odpracuje směnu a zaměstnavatel se může se zaměstnancem dohodnout na poskytnutí příplatku k dosažené mzdě nejméně ve výši průměrného výdělku místo náhradního volna (srov. § 115 odst. 2 ZP).
-
V den svátku měl zaměstnanec podle rozvrhu pracovní doby (harmonogramu směn) pracovat, ale směna mu odpadla v důsledku omezeného provozu ve svátek. Směna, která v důsledku svátku odpadla, a doba, po kterou z tohoto důvodu nepracoval, se posuzuje jako výkon práce a započítává se do stanovené týdenní pracovní doby v příslušném týdnu (§ 348 odst. 1 písm. d) ZP).
Zaměstnanec by měl nárok na náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku nebo jeho části za mzdu nebo část mzdy, která mu ušla v důsledku svátku dle ustanovení § 115 odst. 3 ZP. V takovémto případě zaměstnanci, který je odměňován měsíční mzdou, náhrada mzdy nepřísluší, a to z důvodu, že mu mzda za svátek neuchází, neboť měsíční mzda je koncipována jako pevná měsíční částka, která se zaměstnanci poskytuje ve stálé měsíční výši bez ohledu na počet pracovních dní a svátků v kalendářním měsíci. Náhrada mzdy za svátek nepřísluší rovněž např.…
