Zákoník práce definuje pracovní pohotovost v § 78 odst. 1 písm. h), podmínky výkonu pracovní pohotovosti upravuje v § 95 a odměňování v § 140.
Pracovní pohotovost je doba, v níž je zaměstnanec připraven k případnému výkonu práce podle pracovní smlouvy, která musí být v případě naléhavé potřeby vykonána nad rámec jeho rozvrhu pracovních směn. Podmínkou pracovní pohotovosti je tedy předpoklad výkonu neodkladné práce mimo rámec pracovní doby zaměstnance. Pracovní pohotovost může být jen na jiném se zaměstnancem dohodnutém místě, odlišném od pracovišť zaměstnavatele [§ 78 odst. 1 písm. h) zákoníku práce]. Pracovní pohotovost nemůže být na pracovišti zaměstnavatele. Podle § 78 odst. 1 písm. a) zákoníku práce je doba, v níž je zaměstnanec na pracovišti připraven k výkonu práce podle pokynů zaměstnavatele, pracovní dobou (není již pracovní pohotovostí).
Dohoda o výkonu pracovní pohotovosti nemusí být písemná, dohodnout její výkon je možné i ústně a v rámci této dohody je možné na zaměstnanci požadovat výkon pracovní pohotovosti. Je možné se na výkonu pracovní pohotovosti dohodnout v pracovní smlouvě nebo i v jiné písemné dohodě. Místo výkonu pracovní pohotovosti může být měněno, protože je zákoník práce žádným způsobem neomezuje. Místo držení pracovní pohotovosti může být sjednáváno opakovaně na různá místa vždy při nařizování konkrétní pracovní pohotovosti, záleží výhradně na dohodě zaměstnance a zaměstnavatele. V rámci dohodnutých limitů pracovní pohotovosti může potom zaměstnavatel na zaměstnanci výkon…
