Zákoník práce vychází z toho, že nebyla-li výslovně sjednána doba trvání pracovního poměru, trvá pracovní poměr po dobu neurčitou. Chce-li proto zaměstnavatel dobu trvání pracovního poměru omezit, je třeba to se zaměstnancem sjednat.
Nejčastěji se tak děje přímo v pracovní smlouvě a zpravidla uvedením přímého časového údaje nebo vymezením časového období.
Základní pravidla
Pokud jde o podmínky, které je nutno při sjednání pracovního poměru na dobu určitou (a stejně tak při jeho prodloužení) dodržet, zákoník práce je obsahuje v ustanovení § 39. Z tohoto ustanovení lze dovodit následující základní pravidla:
- Až na výjimky stanovené ZP nebo zvláštním právním předpisem může být jeden a tentýž pracovní poměr na dobu určitou sjednán se zaměstnancem jen na dobu maximálně 3 let.
- S jedním a týmž zaměstnancem může zaměstnavatel opakovaně uzavřít nový (nebo prodloužit stávající) pracovní poměr ve stejném maximálním rozsahu nejvýše dvakrát. Z výše uvedeného vyplývá, že maximální doba kontinuálního trvání pracovního poměru na dobu určitou je 9 let ode dne jeho vzniku. To ovšem jen za předpokladu, že smluvními stranami bude využita maximální délka pracovního poměru…
