Dotaz
Od ledna 2017 budou mít naši zaměstnanci změněnou pracovní dobu z rovnoměrně rozložené do 5 dnů v týdnu, 40 hodin týdně na pracovní dobu s nepřetržitým provozem, nerovnoměrně rozloženou, délka pracovní doby bude činit 37,5 hodin týdně, některé směny budou 8hodinové a některé 12hodinové. Jaké přestávky mezi směnami a v týdnu musí být dodržovány? Jaké bude vyrovnávací období? Odborovou organizaci nemáme.
V naší organizaci jsme odměňováni platem. Dostanou tedy měsíční plat i v případě, že v měsíci neodpracují stanovený měsíční fond pracovní doby, nebo jim bude plat krácen dle skutečně odpracovaných hodin?
Předpokládám, že na příplatky za noční práci, za práci v sobotu a v neděli a za práci ve svátek mají zákonný nárok v každém případě. Jak budou placeni v případě, že budou pracovat ve svátek a na tento den měli naplánovanou směnu? Jaká bude výše příplatku? A jak postupovat v případě, že na státní svátek neměli naplánovanou směnu a nepracují v tento den?
Jak se bude poskytovat náhrada při dočasné pracovní neschopnosti? V rámci prvních 14 dnů neschopnosti nedostanou náhradu za první 3 naplánované směny a za ostatní naplánované směny v rámci 14 kalendářních dnů náhradu dostanou?
Právní předpisy
Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "ZP")
Zákon 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění (dále jen "ZNP").
-
§ 6 ZNP
-
§ 21 ZNP
-
§ 22 ZNP
-
§ 23 ZNP
Odpověď
Problematiku rozvrhování pracovní doby upravuje zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "ZP"). V souladu s ustanovením § 81 odst. 1 ZP platí, že pracovní dobu rozvrhuje zaměstnavatel a určí začátek a konec směn. Zaměstnavatel zpravidla rozvrhuje pracovní dobu zaměstnanců v rámci jejich konkrétního režimu práce vyplývajícího z vnitřního předpisu zaměstnavatele dle svých provozních potřeb a možností.
Zaměstnavatel může pracovní dobu zaměstnancům rozvrhovat na jednotlivé týdny rovnoměrně či nerovnoměrně. V souladu s ustanovením § 83 ZP může rozvrhnout pouze směny, jejichž délka nepřesahuje 12 hodin.
Ustanovení § 84 ZP říká, že je zaměstnavatel při rozvržení pracovní doby povinen vypracovat písemný rozvrh týdenní pracovní doby a seznámit s ním nebo s jeho změnou zaměstnance v pracovním poměru nejpozději dva týdny před začátkem období, na něž je pracovní doba rozvržena, pokud se nedohodne se zaměstnancem na jiné době seznámení. Tato povinnost platí pro zaměstnavatele jak při rovnoměrném, tak při nerovnoměrném rozvrhování pracovní doby.
Nerovnoměrným rozvržením pracovní doby se rozumí takové rozvržení, při kterém zaměstnavatel nerozvrhuje rovnoměrně na jednotlivé týdny zaměstnanci stanovenou týdenní pracovní dobu (určenou pro příslušný pracovní režim dle ustanovení § 79 ZP), popřípadě kratší pracovní dobu s tím, že průměrná týdenní pracovní doba nesmí přesáhnout stanovenou týdenní pracovní dobu, popřípadě kratší pracovní dobu, za období nejvýše 26 týdnů po sobě jdoucích. Jen kolektivní smlouva může toto období vymezit nejvýše na 52 týdnů po sobě jdoucích (srov. § 78 odst. 1 písm. m) ZP). Zaměstnavatel je povinen seznámit zaměstnance s délkou tohoto jím zvoleného tzv. vyrovnávacího období, stejně tak jako zaměstnance musí seznámit se skutečností, od kdy do kdy vyrovnávací období trvá. V kontextu Vašeho dotazu je tedy možné říci, že zaměstnavatel má v rámci nerovnoměrného rozvrhování pracovní doby možnost zvolit délku vyrovnávacího období v mezích zákonných limitů dle své volby na základě volného uvážení (například dle svých provozních potřeb).
Nad rámec rozvržené týdenní pracovní doby zaměstnavatel může nařídit pouze výkon práce přesčas. Práce přesčas je dle § 78 odst. 1 písm. i) ZP definována jako práce konaná zaměstnancem na příkaz zaměstnavatele nebo s jeho souhlasem nad stanovenou týdenní pracovní dobu vyplývající z předem stanoveného rozvržení pracovní doby a konaná mimo rámec rozvrhu pracovních směn. Práce přesčas má tedy charakter výjimečnosti, nelze s ní v rozvrhu týdenní pracovní doby (harmonogramu směn) předem počítat a rozvrhovat ji. Zaměstnavatel může nařídit práci přesčas pouze za podmínek uvedených v § 93 odst. 2 ZP, tedy jen z vážných provozních důvodů, a to i na dobu nepřetržitého odpočinku mezi směnami, popřípadě za podmínek uvedených v § 91 odst. 2 až 4 ZP i na dny pracovního klidu. Nařízená práce přesčas nesmí u zaměstnance činit více jak 8 hodin v jednotlivých týdnech a 150 hodin v kalendářním roce.
Problematiku nepřetržitého odpočinku mezi směnami a v týdnu upravuje ZP v ustanoveních § 90 ZP a § 92 ZP.
Ustanovení § 90 odst. 1 ZP říká, že zaměstnavatel je povinen rozvrhnout pracovní dobu tak, aby zaměstnanec měl mezi koncem jedné směny a začátkem následující směny nepřetržitý odpočinek po dobu alespoň 11 hodin, zaměstnanec mladší 18 let po dobu alespoň 12 hodin během 24 hodin po sobě jdoucích. Tento odpočinek může být zaměstnanci staršímu 18 let v určitých případech taxativně vymezených v § 90 odst. 2 ZP zkrácen až na 8 hodin během 24 hodin po sobě jdoucích za podmínky, že následující odpočinek bude zaměstnanci prodloužen o dobu zkrácení předchozího odpočinku.
V každém 24hodinovém cyklu musí být tedy zaměstnanci poskytnut minimálně 8hodinový nepřetržitý odpočinek, nehledě na skutečnost, zda ve zbylých hodinách vykonává práci v rámci směny či jako práci přesčas mimo zaměstnavatelem rozvržené směny s tím, že mu následující nepřetržitý odpočinek ve standardní 11hodinové délce musí být prodloužen o dobu zkrácení předchozího odpočinku.
Ustanovení § 92 odst. 1 ZP říká, že zaměstnavatel je povinen rozvrhnout pracovní dobu tak, aby zaměstnanec měl nepřetržitý odpočinek v týdnu v trvání alespoň 35 hodin. Nepřetržitý odpočinek v týdnu nesmí činit u mladistvého zaměstnance méně než 48 hodin. Týdnem se rozumí 7 po sobě následujících kalendářních dnů (§ 350a ZP). 7 po sobě následujících kalendářních dnů v sobě nemusí zahrnovat tradiční pojetí týdne, tj. dny pondělí až neděle, ale třeba dny úterý až pondělí. V určitých případech při naplnění některého z taxativně uvedených důvodů obsažených v § 92 odst. 3 ZP může zaměstnavatel zaměstnanci staršímu 18 let zkrátit nepřetržitý odpočinek v týdnu až na 24 hodin po sobě jdoucích s tím, že zaměstnancům bude poskytnut nepřetržitý odpočinek v týdnu tak, aby za období 2 týdnů činila délka tohoto odpočinku celkem alespoň 70 hodin (35 hodin x 2 týdny = 70 hodin).
V případě zkrácení nepřetržitého odpočinku v týdnu musí být následující nepřetržitý odpočinek v týdnu prodloužen o dobu zkrácení nepřetržitého odpočinku v prvním týdnu. Není přípustné, aby tato část odpočinku byla poskytnuta v druhém týdnu samostatně anebo aby přesunem prodloužený odpočinek v týdnu byl rozdělen do více částí. Pokud bude tedy zaměstnanci v prvním týdnu řádný nepřetržitý odpočinek v týdnu zkrácen o 11 hodin, bude muset v následujícím týdnu nepřetržitý odpočinek v týdnu činit alespoň 46 hodin (35 + 11 = 46). Tím bude splněna podmínka stanovená v § 92 odst. 3 ZP, kdy za období 2 týdnů bude činit délka odpočinku celkem alespoň 70 hodin (46 + 24 = 70).
V každém 168hodinovém cyklu musí být tedy zaměstnanci poskytnut minimálně jeden 24hodinový nepřetržitý odpočinek, nehledě na skutečnost, zda ve zbylých hodinách vykonává práci v rámci směny či jako práci přesčas mimo zaměstnavatelem rozvržené směny s tím, že mu v následujícím 168 hodinovém cyklu musí být poskytnut nepřetržitý odpočinek v týdnu v délce, aby součet prvního a druhého nepřetržitého odpočinku v týdnu činil minimálně 70 hodin.
Pokud zaměstnavatel rozvrhuje pracovní dobu zaměstnanci nerovnoměrně, zvolí si určité vyrovnávací období (v násobcích týdnů), které se nekryje s kalendářním měsícem. V rámci tohoto vyrovnávacího období zaměstnanci určí v písemném rozvrhu týdenní pracovní doby směny. Pokud zaměstnanec odpracuje v daném měsíci všechny zaměstnavatelem rozvržené směny, má nárok na měsíční plat v plné výši. Je zřejmé, že při nerovnoměrném rozvrhování pracovní doby zaměstnanec v jednotlivých měsících odpracuje různý počet hodin. S tím se ale v režimu nerovnoměrného pracovní doby…
