Nejen dovolená, ale také záskok za chybějící kolegy a nějaká ta hodinka práce navíc Vás může potkat během léta. Podívejme se tedy podrobněji na příplatek za práci přesčas.
Příplatky se používají k ohodnocení zvláštních pracovních podmínek (nikoli k ocenění pracovní výkonnosti). Zákoník práce vyjmenovává pět druhů zvláštních pracovních podmínek, kdy jsou zaměstnavatelé povinni poskytnout příplatky:
- práci přesčas,
- práci ve svátek,
- práci v noci,
- práci ve ztíženém a zdraví škodlivém prostředí a
- práci v sobotu a v neděli.
Kromě těchto podmínek, při jejichž splnění je zaměstnavatel povinen zaměstnancům příplatek poskytovat, existuje ještě možnost, aby zaměstnavatel stanovil další podmínky, při jejichž splnění příplatek poskytovat může (dobrovolné příplatky).
V tomto článku se zaměříme na příplatek za práci přesčas.
Příplatek za práci přesčas
Poskytování mzdy a příplatku za práci přesčas upravuje zákoník práce v ustanovení § 114. Podle něho přísluší zaměstnanci za práci přesčas:
- dosažená mzda a příplatek ve výši nejméně 25 % jeho průměrného výdělku,
- náhradní volno v rozsahu práce konané přesčas namísto příplatku v případě, že se na tom zaměstnavatel se zaměstnancem dohodl.
Výše příplatku
Zákoník práce stanoví výši příplatku jako minimální, zaměstnavatel tak může dohodnout (v kolektivní, pracovní nebo jiné smlouvě) nebo stanovit (vnitřním předpisem) výši příplatku za práci přesčas vyšší.
Příklad:
Zaměstnavatel se rozhodl stanovit příplatek za práci přesčas diferencovaně podle toho, zda je tato práce konána:
- ve všední den (základní výši 25 % průměrného výdělku),
- v noci nebo v den pracovního klidu (pro tento případ stanoví 50 % průměrného výdělku), čímž ocení nevýhodnost konání takové práce přesčas.
Je-li dnem pracovního klidu svátek a zaměstnanec neměl v tento den podle rozvrhu pracovních směn pracovat, poskytuje se kromě příplatku za práci přesčas ještě příplatek za práci ve svátek, pokud se zaměstnavatel se zaměstnancem dohodl na tom, že namísto náhradního volna za práci ve svátek mu poskytne příplatek za práci ve svátek.
Náhradní volno za práci přesčas
Náhradní volno za práci přesčas je zaměstnavatel povinen poskytnout zaměstnanci nejpozději v době tří kalendářních měsíců po výkonu práce přesčas, pokud se se zaměstnancem nedohodl na jiné době – kratší nebo delší. Pokud ve stanovené nebo sjednané době zaměstnavatel náhradní volno zaměstnanci neposkytne, přísluší zaměstnanci příplatek za práci přesčas dodatečně. Doba, kdy zaměstnanec čerpá náhradní volno za práci přesčas, se posuzuje jako doba odpracovaná a přísluší mu proto za ni mzda. Neposkytnutí náhradního volna tedy znamená, že zaměstnavatel musí zaměstnanci dodatečně zaplatit nejen příplatek, ale i mzdu za práci přesčas (§ 114 odst. 2 ZP).
Mzda s přihlédnutím k případné práci přesčas
Zákoník práce umožňuje sjednat s řadovým zaměstnancem mzdu s přihlédnutím k případné práci přesčas, nejvýše však v rozsahu 150 hodin ročně. U vedoucích zaměstnanců (§ 11 ZP) je možné sjednat mzdu s přihlédnutím k případné práci přesčas v mezích celkového rozsahu práce přesčas (§ 93 odst. 4 ZP). V rámci tzv. vyrovnávacího období nesmí objem sjednané práce přesčas, k níž bylo přihlédnuto, činit více než 8 hodin v průměru týdně. Je-li vyrovnávací období u zaměstnavatele stanoveno v rozsahu 26 týdnů, pak se může jednat až o 208 hodin práce přesčas, k nimž lze ve smluvní mzdě vedoucího zaměstnance přihlédnout. Za vedoucího zaměstnance se považuje zaměstnanec, který je dle rozhodnutí organizace oprávněn řídit, kontrolovat a organizovat práci podřízených zaměstnanců.
… 
