Výměra dovolené za kalendářní rok činí nejméně čtyři týdny. To však neznamená, že by zaměstnavatel nemohl potěšit zaměstnance nějakým tím dnem či týdnem volna navíc.
Vzhledem k tomu, že zákoník práce nezakazuje sjednání dalšího druhu dovolené, není vyloučeno, aby zaměstnavatel při zachování zásady rovnosti a zákazu diskriminace poskytoval i jiné druhy dovolené. I v úpravě dovolené platí zásada: „co není zakázáno, je dovoleno".
Ačkoliv je od 1. 1. 2021 změněna koncepce vzniku práva na dovolenou v závislosti na odpracované délce pracovní doby (ať již stanovené podle § 79 ZP, nebo sjednané kratší podle § 80 ZP) a právo na dovolenou se zjišťuje v hodinách, nemění se zákoníkem práce upravená výměra dovolené, která je stále vyjádřena v jednotkách týdne.
Pokud jde o dovolenou za kalendářní rok podle § 212 odst. 1 ZP, činí výměra dovolené nejméně čtyři týdny. Od ustanovení § 212 odst. 1 ZP se lze odchýlit ve prospěch zaměstnance.
Z uvedeného vyplývá, že zaměstnancům (s výjimkou uvedenou v § 212 odst. 2 a 3 ZP) může být dovolená prodloužena bez jakéhokoliv omezení. Právní úprava nezakazuje sjednání podmínek pro prodloužení dovolené. Není tak vyloučeno, aby zaměstnavatel prodloužil dovolenou pouze určitým skupinám zaměstnanců, např. delší dovolenou přiznal zaměstnancům pracujícím u zaměstnavatele delší počet let nebo zaměstnancům konajícím práce fyzicky nebo duševně náročné nebo zaměstnancům pracujícím v nepřetržitém provozu apod. Zaměstnavatel však musí při takovém prodloužení dovolené respektovat úpravu rovného zacházení a zákazu…
