Zaměstnavatel může, například vnitřním předpisem, prodloužit dovolenou svým zaměstnancům.
Zákoník práce v § 211 vyjmenovává jednotlivé druhy dovolené (dovolená za kalendářní rok, dovolená za odpracované dny a dodatková dovolená). Vzhledem k tomu, že zákoník práce nezakazuje sjednání dalšího druhu dovolené, není vyloučeno, aby zaměstnavatel při zachování zásady rovnosti a zákazu diskriminace poskytoval i jiné druhy dovolené. I v úpravě dovolené platí zásada: „co není zakázáno, je dovoleno“.
Pokud jde o dovolenou za kalendářní rok podle § 213 odst. 1 zákoníku práce, činí výměra dovolené nejméně čtyři týdny. Od ustanovení § 213 odst. 1 zákoníku práce se lze odchýlit ve prospěch zaměstnance.
Z uvedeného vyplývá, že zaměstnancům (s výjimkou uvedenou v § 213 odst. 2 a 3 zákoníku práce) může být dovolená prodloužena bez jakéhokoliv omezení. Právní úprava nezakazuje sjednání podmínek pro prodloužení dovolené. Není tak vyloučeno, aby zaměstnavatel prodloužil dovolenou pouze určitým skupinám zaměstnanců, např. delší dovolenou přiznal zaměstnancům pracujícím u zaměstnavatele delší počet let, nebo zaměstnancům konajícím práce fyzicky nebo duševně náročné, nebo zaměstnancům pracujícím v nepřetržitém provozu apod. Zaměstnavatel však musí při takovém prodloužení dovolené respektovat úpravu rovného zacházení a zákazu diskriminace. Dovolenou lze…
