Dotaz
Zaměstnavatel na základě vydaného případu o organizační změně zrušil dvě pracovní místa (mzdová účetní, personalistka) a vytvořil jedno – mzdová účetní-personalistka. Pracovní náplně obou míst sloučil do jedné.
Jednomu zaměstnanci (mzdové účetní, účetní) nabídl pracovní pozici na jiném oddělení a ona nabídku přijala.
Druhému zaměstnanci (personalistce) nabídl tu novou sloučenou pracovní pozici (mzdová účetní a personalistka), kterou nepřijala.
Obě zaměstnankyně mají sjednaný druh práce - jedna mzdová účetní, účetní a druhá personalistka /v popisu prac.činnosti není informace o tom, že by mzdová dělala personalistku, a naopak/.
Kdo má podat výpověď, zaměstnavatel či zaměstnankyně? Hraje nějakou roli to, že personalistka, která o sloučenou pozici nemá zájem, je samoživitelka 5letého dítěte?
Byl by rozdíl, kdyby se zaměstnavatel rozhodl zrušit pouze místo mzdové účetní a pracovní náplň této pozice by překlopil na personalistku, čímž by došlo ke změně názvu pozice a náplně práce?
Právní úprava
Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů
-
§ 40 ZP
-
§ 52 písm. c) ZP
-
§ 208 ZP
Odpověď
Rozhodující pro pracovněprávní důsledky je přijatá organizační změna a její obsah. Zaměstnavatel může samostatně podle svých potřeb stanovovat svou organizační strukturu, může stanovit počet pracovních míst a může stanovit druh práce (pracovní pozici) na konkrétním pracovním místě. Rozhodnutí o této organizační změně ale ovlivní to, jakým způsobem se přijatá organizační změna projeví v existujících pracovních poměrech zaměstnanců, kteří pracovní místa zastávají.
Vyjdu-li z toho, že obsahem rozhodnutí je zrušení dvou pracovních míst a vytvoření jednoho nového, znamená to, že zaměstnanci, kteří zastávají zrušené pracovní místo, se stávají pro zaměstnavatele nadbytečnými a zaměstnavatel s nimi může ukončit pracovní poměr podle § 52 písm. c) ZP. Organizační změna také znamená, že ode dne účinnosti, tzn. ode dne, který byl stanoven jako den zrušení pracovních míst, nemůže zaměstnavatel zaměstnanci práci na zrušeném pracovním místě přidělovat, protože tuto práci nemá. Jedná se proto na straně zaměstnavatele o překážku v práci podle § 208 ZP, protože zaměstnavatel není schopen plnit dohodnutý závazek přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy. Zaměstnanec není povinen konat žádnou jinou práci, zrušení pracovního místa není důvodem pro jednostranné převedení zaměstnance na jinou práci, a po dobu překážky v práci na straně zaměstnavatele přísluší zaměstnanci náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku (viz § 208 ZP).
Výpověď z důvodu nadbytečnosti může dát zaměstnavatel zaměstnancům přímo, nabídkovou povinnost nemá. Může však zaměstnancům na zrušených pracovních místech navrhnout jiné pracovní zařazení, a to případně i na…
