Jedním z příjemných momentů pracovní cesty je využít poskytnuté stravné a vydat se na průzkum místních restaurací a kaváren.
Zaměstnavatel je při zahraniční pracovní cestě povinen zaměstnanci poskytnout také stravné ve výši a za podmínek stanovených v § 163 zákoníku práce, tj. stravné za tuzemskou část této pracovní cesty a náhradu stravovacích výdajů v cizí měně (dále jen zahraniční stravné).
Pro účely stanovení výše stravného a zahraničního stravného má zásadní význam to, že stravné a zahraniční stravné se stanoví vždy samostatně, a to podle pravidel platných pro příslušnou část cesty. Tuzemské stravné se stanoví v české měně, zahraniční stravné v cizí měně. To ale neznamená, že v cizí měně musí být se zaměstnancem vypořádáváno.
Přestože zpravidla každá zahraniční pracovní cesta má tuzemskou a zahraniční část, stanoví se výše stravného a zahraničního stravného vždy samostatně podle pravidel platných pro příslušnou část cesty. Rozdíl je zejména v tom, že stravné za tuzemskou část zahraniční pracovní cesty se stanoví vždy za každou pracovní cestu a každý kalendářní den této cesty samostatně, kdežto zahraniční stravné se stanoví vždy za kalendářní den. Tzn. že v případě, kdy zaměstnanec uskutečnil v jednom dni více zahraničních pracovních cest, přísluší mu za všechny tyto cesty v kalendářním dni „jedno“ zahraniční stravné stanovené podle doby strávené příslušný kalendářní den v zahraničí celkem. Výjimkou jsou pracovní cesty trvající v kalendářním dni v zahraničí méně než jednu hodinu, protože tato doba (až 59 min.) se u příslušné zahraniční pracovní cesty přičítává k její tuzemské části uskutečněné v tomtéž kalendářním dni.
Pro určení výše zahraničního stravného při zahraniční pracovní cestě v cizí měně je rozhodující:
-
zda zaměstnanci v daném kalendářním dni vzniklo právo na tuzemské stravné,
-
doba strávená v kalendářním dni v zahraničí, tj. okamžiky přechodu hranic a
-
základní (denní) sazba zahraničního stravného platná pro stát, ve kterém byl zaměstnanec v kalendářním dni nejdéle.
Na rozdíl od stravného za tuzemskou část zahraniční pracovní cesty, které se stanoví vždy za každou pracovní cestu a každý kalendářní den příslušné zahraniční pracovní cesty samostatně, se podle § 170 odst. 4 zákoníku práce zahraniční stravné stanoví vždy v souhrnu za každý kalendářní den. Doby, za které zaměstnanci nevznikne právo na zahraniční stravné, se připočtou k tuzemské části příslušné zahraniční cesty, a mohou tak ovlivnit výši tuzemského stravného. To tedy znamená, že v případě, kdy zaměstnanec uskutečnil v jednom kalendářním dni více zahraničních pracovních cest, stanoví se zahraniční stravné za tento kalendářní den ze součtu dob zahraničních částí všech cest uskutečněných v tomto dni, s výjimkou dob kratších než jedna hodina, které se připočítávají k tuzemské době trvání příslušné pracovní cesty. Tuzemské stravné se stanoví vždy za každou pracovní cestu zvlášť.
Doba, za kterou zaměstnanci nepřísluší zahraniční stravné, se podle § 170 odst. 4 zákoníku práce připočítává k době rozhodné pro stanovení výše tuzemského stravného, tj. k tuzemské části příslušné zahraniční pracovní cesty v daném kalendářním dni.
Určité problémy mohou také nastat se správným pochopením slov „vznik práva na stravné“ a „za cestu“ uvedených v předmětném ustanovení (§ 170 odst. 3 zákoníku práce). Na první pohled není totiž jednoznačně zřejmé, zda jde o vznik práva na tuzemské stravné za příslušnou zahraniční pracovní cestu nebo i za jakoukoliv jinou pracovní cestu uskutečněnou během téhož kalendářního dne a zda zaměstnanci vzniká na tuzemské stravné právo, i když mu nepřísluší (viz § 176 odst. 4 zákoníku práce).
Při řešení tohoto problému je potřeba si uvědomit, že tuzemské stravné zaměstnanci přísluší vždy za každou konkrétní pracovní cestu (např. při dvou pracovních cestách v kalendářním dni se stravné zjišťuje za každou pracovní cestu zvlášť), kdežto zahraniční stravné přísluší zaměstnanci za kalendářní den bez ohledu na to, kolik zahraničních pracovních cest v tomto dni uskutečnil (např. při dvou zahraničních pracovních cestách v jednom dni se výše zahraničního stravného stanoví za obě cesty dohromady, ale tuzemské stravné za každou zahraniční pracovní cestu zvlášť). Dále…
