O kratší pracovní době se zákoník práce zmiňuje jen velmi stručně, a to zejména v ustanovení § 80 ZP, navíc ve vazbě na odměňování.
Kratší pracovní dobu je nutné odlišovat od zkrácené stanovené týdenní pracovní doby. Kratší pracovní doba není stanovenou týdenní pracovní dobou (zaměstnanec pracuje na tzv. „kratší pracovní úvazek”), což se projeví mj. u posuzování práce přesčas. Sjednání kratší pracovní doby přichází v úvahu jen individuální dohodou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem (nikoliv hromadným dokumentem v podobě kolektivní smlouvy).
V ustanovení § 237 ZP a následujících obsahuje zákoník práce úpravu týkající se zvláštních pracovních podmínek některých zaměstnanců. Dle ustanovení § 241 odst. 2 ZP „požádá-li zaměstnankyně nebo zaměstnanec pečující o dítě mladší než 15 let, těhotná zaměstnankyně nebo zaměstnanec, který prokáže, že převážně sám dlouhodobě pečuje o osobu, která se podle zvláštního právního předpisu považuje za osobu…
