Dotaz
Chtěla bych se zeptat ohledně pracovní pohotovosti. Vím, že:
-
výkon práce v době pracovní pohotovosti se považuje za práci přesčas,
-
minimální doby nepřetržitého odpočinku mezi směnami a v týdnu musí být dodrženy i při výkonu práce v době pracovní pohotovosti.
Uvedu příklad. Zaměstnanec pracuje pondělí až pátek 40 hodin a o víkendu má pracovní pohotovost. V neděli večer je zavolán do práce na 8 hodin. Musí se mu tedy pondělní směna zrušit, aby byla dodržena přestávka v práci? Pokud ano, zaměstnanec tím pádem nepřekročí v průměru 40 hodin týdně, a proto by směna v neděli neměla být placena jako přesčas? Pokud se pondělní směna nezruší, tak zase nedojde k dodržení přestávek v práci. Jak tedy správně postupovat? Mění na výše uvedeném něco, pokud zaměstnanec má nepravidelnou a nebo pravidelnou pracovní dobu?
Právní předpisy
Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů
-
§ 34b odst. 1 ZP
-
§ 90 odst. 2 ZP
-
§ 92 odst. 3 ZP
Odpověď
K Vašemu dotazu je možno sdělit následující. Doba držení pracovní pohotovosti zákoníkem práce není nikterak limitována. Na základě tohoto obecného tvrzení by se tedy mohlo zdát, že jelikož není doba držení pracovní pohotovosti ze zákona nikterak omezena, pokud ji smluvní strany nějak neomezí ani v dohodě o držení pracovní pohotovosti, bude mít zaměstnavatel možnost zaměstnanci ukládat držení pracovní pohotovosti mimo rozvrh směn v podstatě v neomezeném rozsahu.
Takový názor je ale značně nepřesný. Je třeba si totiž uvědomit, jak správně ve Vašem podání konstatujete, že je zaměstnavatel i v kontextu držení pracovní pohotovosti a případného výkonu práce v rámci doby držení pracovní pohotovosti povinen zajistit u zaměstnance nepřetržitý odpočinek v týdnu a mezi směnami, a to při naplnění taxativně vymezených důvodů v ustanoveních § 90 odst. 2 ZP a § 92 odst. 3 ZP alespoň v jejich minimální výši, a to vždy v rámci 24 hodin po sobě jdoucích nebo v rámci období 1 týdne. Zaměstnavatel by se tedy vystavoval značnému riziku nedodržení ustanovení zákoníku práce v případě, kdy by směna a následující doba držení pracovní pohotovosti pokrývaly celých 24 hodin po sobě jdoucích. Pokud by totiž nastala naléhavá potřeba výkonu práce v rámci určité doby držení pracovní pohotovosti (tak, jak ostatně i Vy ve Vašem podání naznačujete), nemusel by dodržet požadované nepřetržité odpočinky.
Někteří zaměstnavatelé se snaží poskytnout tento odpočinek tak, že ho určí zaměstnanci až po skončení výkonu práce během pracovní pohotovosti např. tím, že mu posunou začátek směny v následující den tak, aby mohl tento odpočinek nepřetržitě vyčerpat, respektive tuto směnu zaměstnanci zcela zruší. Tento postup však neodpovídá zákonnému požadavku, že každý zaměstnanec musí v rámci 24 hodin po sobě jdoucích čerpat alespoň 8 hodin nepřetržitého odpočinku mezi směnami, neboť v uvedeném případě dochází k tomu, že se nepřetržitý odpočinek z části či zcela "přesouvá" do následujícího 24 hodinového cyklu, což zákon nepřipouští. Proto je pro zaměstnavatele vždy praktičtější nastavit dobu držení pracovní pohotovosti zaměstnanci tak, aby v určitý čas skončila a po ní následovala standardní doba alespoň minimálního odpočinku mezi směnami nebo v týdnu. Dále je třeba brát v úvahu i limity práce přesčas, kterou může zaměstnavatel zaměstnanci nařídit nebo se na ni může zaměstnavatel se zaměstnancem dohodnout, neboť výkon práce v době držení pracovní pohotovosti bude zpravidla výkonem práce přesčas. V obou případech je přirozeně…
